4 C 199/2025-31 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobou podanou soudu dne 16. 5. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 799,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 799,34 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, když žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 05. 03. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobce, ., jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 8. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 4. 2023, žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pak pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 799,34 Kč, který byl splatný dne 20. 4. 2023. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 10 000 Kč a splatností shora, když po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 2023-02-08 na bankovní účet , č. účtu, , který žalovaný uvedl. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 15. 3. 2025 s tím, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalobce k výzvě soudu ohledně úvěruschopnosti žalovaného doplnil, že nemá prostředky k ovlivnění způsobu prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem, jakožto právní nástupce vychází pouze z informací poskytnutých původním věřitelem. Žalobce není schopen zpětně ovlivnit způsob provádění prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, jednání dne 15. 1. 2026 bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení, žalobce se z neúčasti na jednání omluvil.4. Zprávou banky, potvrzením o platbě bylo prokázáno, že částka ve výši 10 000 Kč byla zaslána dne 8. 2. 2023 na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu5. Smlouvou o postoupení, oznámením o postoupení, seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 05. 03. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobce, . jako postupníkem a novým věřitelem, oznámení o postoupení bylo písemně žalovanému zasláno.6. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 8. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 4. 2023, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 799,34 Kč, který byl splatný dne 20.4.2023.7. Podacím lístkem a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce 15. 3. 2025 před podáním žaloby vyzval písemně žalovaného o zaplacení žalované částky.8. Z formuláře soud neučinil žádná skutková zjištění.9. Tvrzení žalobce, že žalovaný ničeho neuhradil, nebylo ze strany žalovaného nijak rozporováno.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:11. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 8. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 4. 2023, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 799,34 Kč, který byl splatný dne 20. 4. 2023, když dne 8. 2. 2023 odeslal na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 05. 03. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobce, . jako postupníkem a novým věřitelem, oznámení o postoupení bylo písemně žalovanému zasláno. Právní zástupce žalobce 15. 3. 2025 před podáním žaloby vyzval písemně žalovaného o zaplacení žalované částky.12. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 19. 12. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Soud dospěl k následujícímu posouzení:19. Právní předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdce žalobce vystupoval při poskytnutí úvěru jako podnikatel. Žalobce tvrdil, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení nijak neprokázal.20. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce neověřil úvěruschopnost žalovaného řádně (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení žalovanýc