5 C 89/2021-46 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku, tj. částky v celkové výši 675 Kč sestávající z nezaplacených televizních poplatků za období od září 2019 do ledna 2020 (tj. 5 x 135 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou ve výši 60,29 Kč. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Žalobkyně je právnickou osobu zřízenou na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, jejímiž finančními zdroji jsou zejména televizní poplatky. Žalovaná, jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě, byla přípisem ze dne [datum], který jí byl doručen Českou poštou s. p. vhozem do schránky po uplynutí úložní doby, žalobkyní vyzvána, aby se přihlásila k placení televizních poplatků, popř. aby oznámila, že je již evidována jako poplatník; není vlastníkem ani neužívá televizní přijímač nebo je osvobozena ze zdravotních důvodů. Zároveň byla poučena, že pokud svou oznamovací povinnost nesplní, bude považována za poplatníka televizního poplatku s povinností platit televizní poplatky. Žalovaná na výzvu nereagovala a v srpnu 2019 byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k uhrazení televizního poplatku za období od září 2019 do ledna 2020 ve výši 675 Kč. Podle ustanovení § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen:„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba (odstavec 2). Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě (odstavec 4). Podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek. Měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč (ustanovení § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích). Ustanovení § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích stanoví vyvratitelnou právní domněnku existence poplatkové povinnosti; žalovaná v řízení neprokázala opak, je považována za poplatníka televizního poplatku, proto soud žalobě vyhověl, a to jak v částce za nezaplacené televizní poplatky, tak ohledně úroků z prodlení, kdy povinnost žalované k úhradě úroků z prodlení plyne z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení byla soudem stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 600 Kč (sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 a částky ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř.), při vědomí ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3344/12, sp. zn. II. ÚS 405/14 ve spojení s sp. zn. I. ÚS 2929/07, sp. zn. I. ÚS 1452/09, sp. zn. II. ÚS 3855/14). Žalobkyně Česká televize sice není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky ve formě zákonných záruk (je v převážné míře financována z televizních poplatků a) a ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru má tak značně odlišné postavení, v určitých ohledech na ni lze klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. V posuzované věci nejde o nestandardně složitou, velmi specializovanou, obtížnou a dosud neřešenou kauzu, která by vyžadovala výjimečných právních či jazykových znalostí; z hlediska složitosti problematiky jde o standardní vymáhání televizních poplatků (když tuto agendu sama žalobkyně spravuje a následně předává advokátní kanceláři, čímž se vytrácí smysl právního zastoupení). Pokud žalobkyně zvolila právní zastoupení advokátem v tomto řízení, nelze toto považovat za adekvátní, nejde o účelně vynaložený náklad ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.