13 C 134/2023-25 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 15. 3. 2023 se žalobkyně, jako dodavatel poslední instance, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 11 538 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené faktury [číslo] ze dne 8. 4. 2022 za sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa] [číslo] ze dne 20. 4. 2022 za sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa na stejné adrese. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, přestože byl řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno fikcí). Soud proto věc projednal bez jeho přítomnosti, podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z řádné faktury za elektřinu [číslo] ze dne 8. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována částka ve výši 11 538 Kč (po odečtení záloh) za odběr elektřiny v období od 14. 10. 2021 do 12. 3. 2022 v odběrném místě na adrese [adresa]. Splatnost faktury nastala dne 22. 4. 2022. 4. Z mimořádné faktury za elektřinu [číslo] ze dne 20. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována částka ve výši 1 178 Kč za odběr elektřiny v období od 13. 3. 2022 do 22. 3. 2022 v odběrném místě na adrese [adresa]. Splatnost faktury nastala dne 4. 5. 2022. 5. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 2. 2023 a z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný byl upozorněn, že v případě, že této výzvě nevyhoví, bude věc řešena soudní cestou. Tato předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 2. 2023. <b>6. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr:</b> 7. Žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa], elektřinu jako dodavatel poslední instance. Za odebranou elektřinu byla řádnou fakturou [číslo] ze dne 8. 4. 2022 vyfakturována částka ve výši 11 538 Kč, která byla splatná dne 22. 4. 2022. Mimořádnou fakturou [číslo] ze dne 20. 4. 2022, splatnou dne 4. 5. 2022, byla dále žalovanému za odebranou elektřinu vyfakturována částka ve výši 1 178 Kč. 8. Předžalobní výzvou ze dne 13. 2. 2023, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný byl upozorněn, že v případě, že této výzvě nevyhoví, bude věc řešena soudní cestou. 9. Žalovaný výše uvedené částky za odebranou elektřinu nezaplatil. <b>10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:</b> 11. Podle ust. § 12a a následujících zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu jako dodavatel poslední instance. 12. Dodavatel poslední instance je dle ust. § 12 a) odst. 2 energetického zákona povinen dodávat elektřinu zákazníkovi, jehož dosavadní dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost elektřinu dodávat. 13. Zákazník a provozovatel distribuční soustavy jsou dle ust. § 12 b) odst. 2 energetického zákona povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. 14. Podle ust. § 12c) odst. 1 energetického zákona vznikají povinnosti dodavatele poslední instance dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa nebo výrobny zákazníka podle § 12a odst. 2 nebo výrobce podle § 12a odst. 3 nebo místa určeného pro krytí ztrát provozovatele distribuční soustavy. 15. Podle ust. § 12 c) odst. 2 energetického zákona je dodavatel elektřiny nebo plynu, u kterého nastala některá ze skutečností podle § 12a odst. 2, povinen neprodleně informovat o této skutečnosti operátora trhu a zároveň předat dotčenému dodavateli poslední instance identifikační a kontaktní údaje o dotčeném zákazníkovi nebo výrobci a další údaje o odběrném nebo předávacím místě, které jsou potřebné pro zahájení dodávky nebo převzetí odpovědnosti za odchylku. 16. Odběrné místo je podle ust. § 2 odst. 2 energetického zákona místo, které je připojeno k přenosové nebo k distribuční soustavě a kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, v němž dochází ke spotřebě elektřiny, včetně měřicích transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny. Zákazníkem je pak osoba, která nakupuje elektřinu pro své vlastní konečné užití v odběrném místě. 17. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 18. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, coby dodavatel poslední instance, dodávala elektřinu do odběrného místa zřízeného žalovanému a ten elektrickou energii spotřeboval, je povinen tuto spotřebovanou elektrickou energii zaplatit. Žalovaný, coby zákazník, nezaplatil žalobkyni za dodávku elektrické energie do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa] za období od 14. 10. 2021 do 12. 3. 2022 a dále od 13. 3. 2022 do 22. 3. 2022 částku ve výši 11 538 Kč vyfakturovanou řádnou fakturou [číslo] se splatností dne 22. 4. 2022 a dále částku ve výši 1 178 Kč vyfakturovanou mimořádnou fakturou [číslo] se splatností dne 4. 5. 2022. Z výše uvedených důvodů je žaloba důvodná a soud jí zcela vyhověl. Co se týče úroku z prodlení, ten žalobkyně požaduje od 23. 4. 2022, resp. 5. 5. 2022, tedy ode dne následujícího po splatnosti uvedených faktur, a je požadován v souladu s ust. § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s ust. § 160 o. s. ř. 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 a § 137 odst. 2, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který účtoval náhradu nákladů řízení podle advokátního tarifu. Soud přiznal žalobkyni náhradu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a žaloba) po 300 Kč v souladu s § 14b advokátního tarifu a 1 úkon právní služby (účast na jednání) ve výši 1 620 Kč v souladu s § 7 bodem 5 advokátního tarifu. Soud vycházel z toho, že žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) je zcela totožná s jinými žalobami podanými žalobkyní, když jednotlivé žaloby se liší pouze identifikací žalovaného, časovými údaji, popř. výši žalované částky a příslušenství. Ve všech případech pak žalobkyně používá opakující se skutková tvrzení, právní argumentaci, i shodnou koncepci žaloby (v tomto směru soud odkazuje např. na žalobu podanou žalobkyní a u zdejšího soudu vedenou pod sp. zn. EPR [číslo]). Z těchto důvodů soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení do podání návrhu vycházel z ust. § 14b advokátního tarifu. Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokát dále doložil, že je plátcem DPH, a daň vyúčtoval; o DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a to ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení. Dále byl nákladem řízení žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Součet těchto částek činí výsledné náklady řízení, jak jsou uvedeny výše ve výroku II.