13 C 148/2023-49 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Žalobou ze dne 21. 7. 2023 se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného ve vztahu k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba – , adresa, , č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba – bez č. p./č. e. (jiná stavba), pozemku parc. č. , Anonymizováno, (zahrada) a pozemku parc. č. , Anonymizováno, (ostatní plocha), zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště , jméno FO, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“ nebo „předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nadále nemá zájem setrvat v podílovém spoluvlastnictví, přičemž povaha předmětných nemovitostí neumožňuje faktické rozdělení na dvě samostatné funkční jednotky.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že rovněž nehodlá s žalobkyní setrvat ve spoluvlastnictví. V průběhu řízení žalovaný přestal reagovat, soudu podrobněji nespecifikoval své stanovisko k projednávané věci. Žalovaný kromě výše uvedeného soudu netvrdil žádné rozhodující skutečnosti, nenavrhnul žádné důkazy a v řízení zůstal pasivní. K nařízenému jednání se žalovaný, ač byl řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).3. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý v podílu ½.4. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala ke sdělení stanoviska ohledně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem s tím, že pokud se nepodaří najít smírné řešení, bude se žalobkyně svého práva domáhat soudní cestou.5. Z dodejky od předžalobní výzvy bylo zjištěno, že předžalobní výzvy se dostala do dispozice žalovaného dne 12. 6. 2023.6. Z vyjádření žalobkyně bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné na dvě samostatné funkční jednotky, když nemovitost by se musela kompletně dispozičně přestavit, neboť se jedná o malou nemovitost s pouze jedním vchodem a s jednou jednotkou uvnitř, která není způsobilá ke společnému obývání, resp. k rozdělení tak, aby jednu jednotku dostal jeden spoluvlastník. Případné náklady na přestavbu by se blížily hodnotě spoluvlastnických podílů.7. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr:8. Žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý v podílu ½. Žalobkyně nemá zájem nadále setrvávat ve spoluvlastnictví a nemá ani zájem na tom, aby jí po zrušení spoluvlastnictví byly předmětné nemovitosti přikázány. Předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné. Ze strany žalovaného nebylo zjištěno, že by měl zájem o to, aby mu byly přikázány předmětné nemovitosti. Předžalobní výzvou ze dne 8. 6. 2023, která se dostala do dispozice žalovaného dne 12. 6. 2023, byl žalovaný vyzván ke sdělení stanoviska k návrhu žalobkyně s tím, že pokud této výzvě nevyhoví, bude se žalobkyně domáhat svého práva soudní cestou. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval.9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:10. Podle ust. § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.11. Podle ust. § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.12. Podle ust. § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.13. Podle ust. § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, přičemž žalobkyně nadále nehodlá setrvávat ve spoluvlastnictví. Protože se účastníci nedohodli o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nezbývá, než aby o něm rozhodl soud. Vzhledem k tomu, že nepřipadá v úvahu reálně rozdělení předmětných nemovitostí, a vzhledem k tomu, že nejsou splněny podmínky pro to, aby předmětné nemovitosti byly přikázány některému z účastníků (žalobkyně nemá zájem na tom, aby jí předmětné nemovitosti byly přikázány; žalovaný svůj zájem o to, aby mu byly předmětné nemovitosti přikázány, neprojevil), nezbývá, než věc vyřešit prodejem předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje ve veřejné dražbě bude mezi účastníky rozdělen v poměru jejich spoluvlastnických podílů, tedy tak, že každému ze spoluvlastníků připadne jedna polovina tohoto výtěžku.15. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ustanovení § 142 o. s. ř. je třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř.