18 C 216/2020-65 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum]. V důvodech svého návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.I.c. uzavřela se žalovaným výše uvedeného dne smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 2 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatky splatit do [datum] Smlouva byla uzavřena registrací na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, následně vygenerováním speciálního kódu, kterým žalovaný akceptoval smlouvu o zápůjčce, včetně všeobecných obchodních podmínek. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován. Ke dni podání žaloby dluží žalovaný na jistině částku 2 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem. 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ Smlouva o zápůjčce“ ze dne [datum] a„ Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru“, v nichž je jako věřitel označena [právnická osoba] bank p.I.c., jako klient žalovaný, a identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou, bankovním účtem a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku 2 500 Kč, závazek klienta tuto částku splatit spolu s poplatkem ve výši 600 Kč do [datum]. Dokument neobsahuje žádný podpis. Shodné se pak týká dokumentu označeného jako„ Standardní podmínky úvěrové smlouvy platné pro klienty v České republice“ a formuláře„ Standardní evropská informace o spotřebitelském úvěru“. Z dodejky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] poštovní poukázkou žalovanému částku 2 500 Kč, přičemž tato částka byla žalovanému vyplacena dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovanému postoupení oznámeno spolu s výzvou k zaplacení dlužné částky ve výši 5 787,95 Kč dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu. 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků tak, jak tvrdí žalobkyně. Předložené dokumenty neobsahují podpis žalovaného a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v tvrzených otázkách. Občanský zákoník v ustanovení § 561 odst. 1 umožnuje při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Otázku elektronických podpisů pak upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/. Žalobkyně sice tvrdila, že jí předložené dokumenty byly podepsány elektronicky, tato svá tvrzení však nijak neprokazovala. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání nedostavila, připravila se tak o možnost být poučena ve smyslu ustanovení § 118b odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svých tvrzení. Neunesla tak důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o zápůjčce. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky v celkové výši 2 500 Kč s tím, že tvrdila, že z této částky dosud nebyla vrácena částka 2 500 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužná částka byla žalovaným žalobkyni, popř. její právní předchůdkyni vrácena. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce a mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila bez platného závazku a žalobkyně, na níž byla pohledávka platně postoupena, tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 2 500 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 1 272,35 Kč ode dne [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, která byla odeslána dne [datum]. Výzva mohla být doručena nejdříve dne [datum] a žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění v délce sedmi dnů od doručení, přičemž tato lhůta uplynula dne [datum], a tudíž od [datum] je žalovaný v prodlení. V části požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 272,35 Kč od [datum] do [datum] soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 3 864,63 Kč (jistina 2 500 Kč a 1 364,64 Kč jako zákonný úrok z prodlení), úspěšná však byla pouze co do částky 2 622,95 Kč, tj. z 67,87 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 1 241,68 Kč tj. ze 32,13 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 35,8 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 35,8 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění). Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 18 C 9/2019, 6 C 210/2019, 21 C 121/2019 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 189 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze 35,8% část celkové výše náhrady tj. 533 Kč.