18 C 186/2021-35 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 18 745 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tak, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] uzavřené se žalovaným dne 10. 1. 2020 dodávala žalovanému elektřinu. Žalobkyně dodala v období od 25. 1. 2020 do 31. 8. 2020 elektřinu, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 19 364 Kč, splatnou 23. 9. 2020. Žalovaný uhradil dne 22. 9. 2020 částku celkem ve výši 619 Kč. Dne 10. 3. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručována do vlastních rukou postupem dle § 49 občanského soudního řádu na adresu trvalého pobytu. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí [číslo] z ceníku variant elektřiny soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným tuto smlouvu uzavřela dne 10. 1. 2020. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa [ulice a číslo], [obec] a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a zaplatit za ni sjednanou cenu. Z mimořádné faktury [číslo] ze dne 9. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu odebrané elektřiny za období od 25. 1. 2020 do 31. 8. 2020 se splatností dne 23. 9. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 18 745 Kč a současně upozornila žalovaného na možnost uplatnění tohoto nároku u soudu. 4. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 1. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a na základě této smlouvy dodávala žalovanému ve sjednaném období elektřinu. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen za odebranou elektřinu zaplatit příslušnou cenu, ale i přes její vyfakturování ze strany žalobkyně žalovaný provedl pouze částečnou úhradu a cenu za elektřinu odebranou v období 25. 1. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 18 745 Kč neuhradil. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 6. Podle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jež se podpůrně řídí úpravou kupní smlouvy v občanském zákoníku. Žalobkyně prokázala, že řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť dodávala do odběrného místa žalovaného ve shora specifikovaném období elektřinu a zajistila její dopravu i související služby. Rovněž prokázala, že žalovanému vyfakturovala cenu odebrané elektřiny, avšak žalovaný vyfakturovanou cenu elektřiny ve výši žalované částky neuhradil. Soud proto návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých peněžitých dluhů, vznikla mu tak povinnost zaplatit rovněž úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti příslušné faktury. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal i požadované příslušenství a uložil žalované zaplatit dlužnou částku ve výši 18 745 Kč s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 21 C 169/2018, 20 C 289/2016, 3 C 191/2016, 20 C 298/2017 a další). Soud proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. 300 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka 2 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.