18 C 198/2021-40 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 9 277 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne 9. 5. 2017. 2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 9. 5. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 60 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tuto zápůjčku ve výši 8 917 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 1 749 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 720 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. V rámci posouzení své úvěruschopnosti žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně při uzavření smlouvy o zápůjčce písemně prohlásila, že příjem její domácnosti činí 15 760 Kč, její běžné měsíční výdaje činí 4 000 Kč. K prověření úvěruschopnosti měla být (podle zaškrtnutých políček) předložena pracovní smlouva, výplatní pásky. Podle smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky ve 60 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 29 % ročně, že splátky celkové dlužné částky budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, a že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaná v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zapůjčenou částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná uhradila poslední příslušnou splátku dne 18. 3. 2019 Celkem žalovaná na svůj dluh uhradila 9 640 Kč, což vyplývá i z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou ve výši 17 077 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a požádala ji o uhrazení dlužné částky 17 077 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2021 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 6. 5. 2021. 3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 1, § 3, § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 1, 2, § 2993 věty první, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil obě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatné dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaná jejich neplatnost v řízení sama nenamítla, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv. 4. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná uhradila částku 9 640 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně ji plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 360 Kč tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Jelikož byla žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 360 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k vrácení bezdůvodného obohacení až výzvou ze dne 6. 1. 2021, která byla odeslána dne 25. 1. 2021. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 28. 1. 2021 (podle § 573 o.z.) s lhůtou 10 dnů ke splnění závazku. Tato lhůta tak žalované uplynula až 8. 2. 2021, a tudíž je v prodlení až od 9. 2. 2021. Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 5. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky poplatků 8 917 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 923,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 063,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 379,94 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 019,94 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 379,94 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 6. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně v žalobě kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 15 937,85 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 383,17 Kč, tj. z 2,40 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 15 554,7 Kč, tj. z 97,60 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 95,19 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.