18 C 231/2021-32 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 212,11 Kč s příslušenstvím z titulu písemného uznání dluhu, jež bylo součástí splátkové dohody uzavřené účastníky dne 22. 1. 2021. Žalovaný v této dohodě uznal svůj dluh vyčíslený částkou 41 212,11 Kč vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit v 23 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaný na svůj dluh nic neuhradil a dostal do prodlení s úhradou splátek [číslo] proto žalobkyně zbývající část dluhu zesplatnila a dne 17. 6. 2021 odeslala žalovaném předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze splátkové dohody uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 22. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel nabyla od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 peněžitou pohledávku za žalovanou ve výši 41 212,11 Kč vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] a že žalovaný tento svůj dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej splácet v pravidelných 23 měsíčních splátkách; datum splatnosti splátky [číslo] bylo sjednáno na 22. 2. 2021 a splátky [číslo] na 25. 3. 2021. Z čl. 6 této dohody soud zjistil, že účastníci si ujednali, že v případě prodlení žalovaném se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám má žalobkyně právo učinit svým oznámením celý dluh žalovaném okamžitě splatným. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 10. 2017 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako klientem. Věřitel poskytl klientovi úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal jej splatit spolu s poplatky a úroky ve výši 22 680 Kč prostřednictvím 16 měsíčních splátek ve výši 3 105 Kč. 5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 10. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal společnost [právnická osoba] o úvěr ve výši 27 000 Kč, který by mohl splácet 16 měsíčními splátkami. V žádosti dále uvedl, že je zaměstnaný a že je bezdětný. Uvedl, že vlastní auto. Jako zaměstnavatele uvedl [jméno] [příjmení], u kterého měl pracovat jako řidič s měsíční mzdou ve výši 26 480 Kč. Na straně výdajů uvedl částku 2 800 Kč za energie, 3 000 Kč za stravování. 6. Z čestného prohlášení ze dne 30. 10. 2017 soud zjistil, že v něm žalovaný prohlásil, že žije s přítelkyní, že hradí 2 800 Kč na energie a že pobírá částku 26 480 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy ze dne 28. 3. 2017 soud zjistil, že zaměstnavatelem je uveden [jméno] [příjmení] a zaměstnancem je žalovaný. Dne nástupu do práce byl sjednán na 28. 3. 2017. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2017 soud zjistil, že jako zaměstnavatel je uvedena společnost [právnická osoba] a jako zaměstnanec je uveden žalovaný, přičemž nástup do práce byl sjednán na den 1. 2. 2017. Z dopisu ze dne 15. 5. 2017 od [příjmení] [jméno] soud zjistil, že tento byl adresován žalovanému, kterému zaměstnavatelka oznámila údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, který byl založen pracovní smlouvou ze dne 15. 5. 2017. Mzda byla sjednána ve výši 12 500 Kč měsíčně. Ze mzdového výměru ze dne 1. 11. 2017 soud zjistil, že byl vystaven [právnická osoba] s.r.o. žalovanému a že obsahuje stanovení mzdy ve výši 12 200 Kč měsíčně. Z dohody o smluvní mzdě ze dne 28. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaný s [jméno] [příjmení] si ujednal mzdu ve výši 12 500 Kč měsíčně. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 17. 6. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 41 212,11 Kč nejpozději do 25. 6. 2021. 7. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uznal co do důvodu i výše svůj dluh představovaný pohledávkou ve výši 41 212,11 Kč postoupenou na žalobkyni a zavázal se tento svůj dluh uhradit ve 23 měsíčních splátkách s tím, že v případě prodlení žalovaného s úhradou alespoň dvou splátek je žalobkyně oprávněna neuhrazenou část dluhu ihned zesplatnit. Žalobkyně informaci o zesplatnění dluhu zaslala žalovanému společně s předžalobní výzvou. 8. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Ze zjištěného skutkového stavu a na základě uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Důvodem uznání dluhu žalovaným byla neuhrazená pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným postoupená na žalobkyni. V souladu s citovaným zákonným ustanovením tak platí domněnka, že dluh v době jeho uznání trval. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek [číslo] splatných dne 22. 2. 2021 a 25. 3. 2021. Jelikož žalovaný tyto ani následující splátky žalobkyni neuhradil, žalobkyně v souladu s dohodou zbývající část dluhu ihned zesplatnila a tuto skutečnost žalovaném oznámila spolu s předžalobní výzvou k úhradě dluhu. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část dluhu uhradil nebo že se neuhrazená část dluhu nestala splatnou. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému, aby dlužnou částku 41 212,11 Kč žalobkyni uhradil spolu s úrokem z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 41 212,11 Kč ode dne 30. 6. 2021 do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit dlužnou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 827 Kč Tyto náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek v částce 1 649 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 41 212,11 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.