18 C 249/2021-44 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 587,63 Kč s příslušenstvím z titulu písemného uznání dluhu, jež bylo součástí splátkové dohody uzavřené účastníky dne 22. 1. 2021. Žalovaný v této dohodě uznal svůj dluh vyčíslený částkou 21 587,63 Kč vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit v 18 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaný na svůj dluh nic neuhradil a dostal do prodlení s úhradou splátky č. 1, a proto žalobkyně zbývající část dluhu zesplatnila a dne 17. 6. 2021 odeslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze splátkové dohody uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel nabyla od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 peněžitou pohledávku za žalovaným ve výši 21 587,63 Kč vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] a že žalovaný tento svůj dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej splácet v pravidelných 18 měsíčních splátkách; datum splatnosti splátky č. 1 bylo sjednáno na 22. 2. 2021 a splátky č. 2 na 25. 3. 2021. Z čl. 6 této dohody soud zjistil, že účastníci si ujednali, že v případě prodlení žalovaném se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám má žalobkyně právo učinit svým oznámením celý dluh žalovaného okamžitě splatným. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 2. 2018 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako klientem. Věřitel poskytl klientovi úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal jej splatit spolu s poplatky a úroky ve výši 21 812 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1 558 Kč. 5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 31. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal společnost [právnická osoba] o úvěr ve výši 12 000 Kč, který by mohl splácet 14 měsíčními splátkami. V žádosti dále uvedl, že je zaměstnaný a že je bezdětný. Jako zaměstnavatele uvedl [právnická osoba], u kterého měl měsíční mzdu ve výši 22 800 Kč. Na straně výdajů uvedl částku 4 500 Kč za energie, 3 410 Kč za stravování, 2 500 Kč za srážky ze mzdy a 2 500 Kč za splátky stávajících půjček. Použitelný měsíční příjem tak činil 10 390 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. 6. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2018 soud zjistil, že jako zaměstnavatele je uvedena [právnická osoba] a jako zaměstnanec je uveden žalovaný. Den nástupu do práce byl sjednán na 1. 1. 2018. Mzda byla sjednána ve výši 13 400 Kč měsíčně. Z výplatní pásky za období 11/2017 soud zjistil, že žalovaný obdržel mzdu ve výši 9 031 Kč od společnosti [právnická osoba] Ze mzdového výměru ze dne 1. 11. 2017 soud zjistil, že od stejné společnosti byla žalovanému stanovena mzda ve výši 12 200 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 a její přílohy soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 17. 6. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 21 587,63 Kč nejpozději do 26. 3. 2021. 8. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uznal co do důvodu i výše svůj dluh představovaný pohledávkou ve výši 21 587,63 Kč postoupenou na žalobkyni a zavázal se tento svůj dluh uhradit v 18 měsíčních splátkách s tím, že v případě prodlení žalovaného s úhradou alespoň dvou splátek je žalobkyně oprávněna neuhrazenou část dluhu ihned zesplatnit. Žalobkyně informaci o zesplatnění dluhu zaslala žalovanému společně s předžalobní výzvou. 9. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Ze zjištěného skutkového stavu a na základě uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Důvodem uznání dluhu žalovaným byla neuhrazená pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným postoupená na žalobkyni. V souladu s citovaným zákonným ustanovením tak platí domněnka, že dluh v době jeho uznání trval. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek č. 1 a 2 splatných dne 22. 2. 2021 a 25. 3. 2021. Jelikož žalovaný tyto ani následující splátky žalobkyni neuhradil, žalobkyně v souladu s dohodou zbývající část dluhu ihned zesplatnila a tuto skutečnost žalovaném oznámila spolu s předžalobní výzvou k úhradě dluhu. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část dluhu uhradil nebo že se neuhrazená část dluhu nestala splatnou. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému, aby dlužnou částku 21 587,63 Kč žalobkyni uhradil spolu s úrokem z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 21 587,63 Kč ode dne 30. 6. 2021 do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit dlužnou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 316 Kč Tyto náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek v částce 864 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 21 587,63 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.