20 C 162/2021-154 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 53 522,44 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 2. 7. 2018 se společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto měsíčními splátkami alespoň ve výši minimální splátky tj. ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč (platí vyšší částka). Smlouva byla uzavřena elektronicky po registraci žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, e-mailovém ověření kontaktu uvedeného žalovaným, odsouhlasení návrhu smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru žalovaným, podání elektronické žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a odsouhlasení textu smlouvy v prostředí uživatelského účtu žalovaného. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 8,5 % měsíčně. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek za čerpání ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr převodem na účet č. [bankovní účet], avšak žalovaný jej nesplatil. Žalovaný průběžně vyčerpal celkem částku 55 522,44 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 20. 12. 2019. Dopisem ze dne 3. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Souhlasil s tím, že uzavřel dne 29. 11. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a dále že uzavřeli úvěrovou smlouvu dne 2. 7. 2018. Žalovaný rovněž souhlasil s tím, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 62 600 Kč a že jí uhradil částku 71 871 Kč. Žalovaný ovšem dále uvedl, že podle jeho názoru právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila jeho úvěruschopnost, když se spokojila pouze s kopií občanského a řidičského průkazu. Žalovaný žádné příjmy nebo výdaje nedokládal. Z tohoto důvodu žalovaný považuje uzavřené smlouvy za absolutně neplatné a navrhl zamítnutí žaloby, neboť uhradil celou vyčerpanou částku úvěru. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o revolvingovém úvěru 29. 11. 2017“ a z dokumentu„ [jméno] application info“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, datem narození, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou, číslem bankovního účtu [bankovní účet] a číslem zákazníka. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 35 000 Kč. Úvěr měl žalovaný čerpat na svůj účet a dále se měl zavázat splatit tento úvěr spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně prostřednictvím splátek, jejichž minimální výše měla být 12,50 % z nesplaceného úvěru, nebo alespoň 1 000 Kč (platí ta částka, která by byla větší). Podle čl. VI. smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, pokud se klient dostal do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo se dostal do prodlení se splacením více než dvou splátek. Žádná z těchto listin není žalovaným podepsána. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. Součástí smlouvy jsou rovněž obchodní podmínky společnosti. 4. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 2. 7. 2018“ a z dokumentu„ [jméno] application info“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, datem narození, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou, číslem bankovního účtu [bankovní účet] a číslem zákazníka. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 50 000 Kč. Úvěr měl žalovaný čerpat na svůj účet a dále se měl zavázat splatit tento úvěr spolu s s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně prostřednictvím splátek, jejichž minimální výše měla být 12,50 % z nesplaceného úvěru, nebo alespoň 1 000 Kč (platí ta částka, která by byla větší). Podle čl. VI. smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, pokud se klient dostal do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo se dostal do prodlení se splacením více než dvou splátek. Žádná z těchto listin není žalovaným podepsána. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. Součástí smlouvy jsou rovněž obchodní podmínky společnosti. 5. Z faktury splatné dne 28. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný celkem dlužil částku 55 522,44 Kč, přičemž aktuálně byl povinen zaplatit alespoň částku 19 133,31 Kč. Z historie transakcí a úhrad soud zjistil přehled čerpání a úhrad úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení jeho pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2020 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný předložil soudu emailovou korespondenci se žalobkyní a inkasními agenturami, ze kterých soud zjistil přehled komunikace mezi účastníky. 6. Žalobkyně dále předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného. Dále předložila vyjádření bankovního referenta své právní předchůdkyně, ve kterém je uvedeno, že žalovaný měl nulový záznam v ISIRu, neměl žádnou exekuci, že žalovaný byl prověřen v [příjmení], DB inkasních agentur. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného [právnická osoba], s.r.o. vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalovaného částku 20 000 Kč dne 8. 6. 2020. 7. Z výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému tyto platby: dne 21. 2. 2018 částku 1 500 Kč, dne 28. 2. 2018 částku 800 Kč, dne 29. 11. 2017 částku 13 000 Kč, dne 29. 12. 2017 částku 1 700 Kč, dne 29. 11. 2017 částku 13 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě vystaveném [právnická osoba], s.r.o. soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému tyto platby: dne 24. 9. 2019 částku 900 Kč, dne 16. 8. 2019 částku 3 200 Kč, dne 24. 6. 2019 částku 1 600 Kč, dne 17. 6. 2019 částku 4 000 Kč, dne 15. 5. 2019 částku 1 400 Kč, dne 8. 4. 2019 částku 1 000 Kč, dne 15. 2. 2019 částku 15 000 Kč, dne 1. 2. 2019 částku 2 500 Kč, dne 20. 8. 2018 částku 10 000 Kč, dne 2. 7. 2018 částku 6 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný dne 25. 11. 2019 odeslal právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 900 Kč. 8. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na shodná tvrzení účastníků účastníků má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvy o úvěru dne 29. 11. 2017 a dne 2. 7. 2018 a že na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 50 000 Kč, z nějž žalovaný průběžně vyčerpal částku 62 600 Kč a průběžně vrátil 71 871 Kč. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné doklady ohledně příjmů nebo výdajů. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. 9. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (Úř. věst. L 133, 22. 5. 2008, s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské stá