24 C 196/2021-65 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 447,15 Kč jako dluhu ve výši 249 Kč za neuhrazené ceny za služby třetích stran (tzv. [anonymizováno] platby) a ve výši 7 200 Kč za neuhrazené splátky koncového zařízení, které byl žalovaný povinen uhradit na základě dohody [číslo] ze dne [datum] o splátkách ceny zařízení, jejíž součástí bylo ujednání o poskytování služeb třetích stran a kupní smlouva na předmětné koncové zařízení. 2. Jelikož žalovaný je občanem [země], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Žalovaný měl podle zjištění soudu v době zahájení řízení své bydliště ve smyslu čl. 62 nařízení Brusel I bis na adrese [adresa žalovaného] [město] uzavření smlouvy i místem jejího plnění je Česká republika. Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), si mohou strany spotřebitelské smlouvy zvolit v souladu právo rozhodné pro takovou smlouvu, přičemž v důsledku této volby nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit a jež by se v případě neexistence volby práva jinak použila. V tomto případě si smluvní strany v čl. 8 Všeobecných podmínek ze dne 11. 8. 2016 ujednaly, že se uzavřená smlouva bude řídit českým právem; rozhodným právem je tudíž právo české, které zároveň poskytuje žalovanému coby spotřebiteli požadovanou míru právní ochrany. 3. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] písemnou dohodu [číslo] o splátkách ceny zařízení, jejíž součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení [anonymizována tři slova] [příjmení] Blue, za cenu 7 201 Kč (s akontací 1 Kč), a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal zaplatit kupní cenu zařízení ve 24 měsíčních splátkách po 300 Kč Součástí smlouvy jsou rovněž podmínky služby [anonymizováno] splátky, ze kterých vyplývá způsob placení zboží na splátky a přehled tarifů a služeb. Dále účastníci uzavřeli dvě smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a poskytování služeb elektronických komunikací, a to dne [datum] a [datum]. Žalobkyně se těmito smlouvami mimo jiné zavázala poskytovat žalovanému služby třetích stran a žalovaný se zavázal za služby třetích stran platit cenu řádně vyúčtovanou podle čl. 2 všeobecných podmínek. Ve vyúčtování služeb [číslo] žalobkyně vyúčtovala žalovanému splátku koncového zařízení ve výši 300 Kč se splatností dne [datum], ve vyúčtování služeb [číslo] mu vyúčtovala splátku koncového zařízení ve výši 300 Kč se splatností dne [datum], ve vyúčtování služeb [číslo] mu vyúčtovala splátku koncového zařízení ve výši 300 Kč a platbu třetím stranám ve výši 249 Kč se splatností dne [datum], ve vyúčtování služeb [číslo] mu vyúčtovala splátku koncového zařízení ve výši 300 Kč se splatností dne [datum], ve vyúčtování služeb [číslo] mu vyúčtovala splátku koncového zařízení ve výši 300 Kč se splatností dne [datum], ve vyúčtování služeb [číslo] mu vyúčtovala splátku koncového zařízení ve výši 300 Kč se splatností dne [datum], ve vyúčtování služeb [číslo] mu vyúčtovala splátku koncového zařízení ve výši 300 Kč se splatností dne [datum] a ve vyúčtování služeb [číslo] mu vyúčtovala doplatek kupní ceny zařízení ve výši 5 100 Kč se splatností dne [datum]. Fakturou ze dne [datum] byla žalovanému vyúčtována částka za zařízení [anonymizována tři slova] [příjmení] Blue ve výši 7 201 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně poté předžalobní upomínkou ze dne 11. 7. 2019 vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu nejpozději do deseti dnů od doručení této výzvy. 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu podle ustanovení § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na jejímž základě poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací včetně zprostředkovaných služeb (tzv. služby třetích stran), za které žalovaný nezaplatil řádně vyúčtovanou cenu. Součástí této smlouvy byla také platně a účinně uzavřená kupní smlouva podle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) na koupi předmětného koncového zařízení, v níž se žalovaný zavázal hradit kupní cenu v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně splnila svou povinnost a odevzdala žalovanému předmět koupě, tj. ve smlouvě specifikované koncové zařízení, a umožnila mu nabýt k němu vlastnické právo. Věcnou příslušnost soudů projednávat v občanskoprávním řízení spory ze smluv o poskytování tzv. služeb třetích stran podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, potvrdil ve svém usnesení ze dne 20. 4. 2011, č. j. Konf 4/2011-12, zveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. 11, roč. 2011, s. 1027, zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát zde vyslovil, že umožní-li poskytovatel služby elektronických komunikací uživateli objednat a konzumovat službu s vyjádřenou cenou (příloha 1 bod 7 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací), jejíž obsah je uživateli sdělen prostřednictvím sítě a služeb elektronických komunikací, jde o výjimku předvídanou ustanovením § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; spor o zaplacení ceny za takovou službu (službu obsahu) přísluší rozhodnout soudu. Neuhrazením ceny za poskytnuté služby a kupní ceny za koncové zařízení porušil žalovaný své povinnosti vyplývající z účastnické i kupní smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku podle ustanovení § 1968 věty první o. z. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 447,15 Kč představující neuhrazenou cenu za služby třetích stran ve vyfakturované výši 249 Kč a kupní cenu za koncové zařízení v celkové výši 7 200 Kč. Žalobkyně nepožadovala úrok z prodlení, a proto jí jej soud nepřiznal. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 7 447,15 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.