24 C 219/2020-44 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 771 Kč s příslušenstvím jako dluhu za lékařskou péči poskytnutou žalovanému na [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] žalobkyně v období od 1. 7. 2019 do 3. 7. 2019. Jelikož žalovaný je státním občanem [země], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 48 odst. 2, 5 Smlouvy mezi Českou republikou a [země] o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášené pod [číslo] Sb.m.s., jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Podle zjištěných údajů měl žalovaný poslední známý pobyt v České republice, a to na adrese [adresa žalovaného], tudíž příslušný k rozhodnutí věci je český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Jelikož si účastníci neupravili volbu práva pro případ soudního řízení a smlouva byla uzavřena na území České republiky, přičemž výjimka uvedená v čl. 48 odst. 3 uvedené mezinárodní smlouvy se zde nepoužije, je rozhodným právem pro posouzení nároků vyplývajících ze závazkového vztahu mezi účastníky právo české. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že ve dnech 1. 7. 2019 až 3. 7. 2019 poskytla žalobkyně žalovanému lékařskou péči, a to na [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Jelikož žalovaný není účastníkem zdravotního pojištění, naúčtovala mu žalobkyně za poskytnutou zdravotní péči cenu 9 771 Kč, a to fakturou ze dne [datum], splatnou dne 6. 8. 2019. Žalovaný vyúčtovanou částku neuhradil, proto jej žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 24. 10. 2019 vyzvala k její úhradě. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně a účinně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči podle ustanovení § 5 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Jelikož žalovaný se neúčastnil veřejného zdravotního pojištění, byl povinen za poskytnutou zdravotní péči zaplatit žalobkyní řádně vyfakturovanou cenu. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto cenu uhradil, případně že nárok žalobkyně byl uspokojen jinak či zanikl. Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení z přisouzené částky, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle ustanovení § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury, tj. od 7. 8. 2019, do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky 300 Kč za každý ze dvou v řízení učiněných úkonů uvedených v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (návrh na zahájení řízení, výzva k plnění). V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.