24 C 242/2020-49 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené neurčeného dne mezi [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a [jméno] [příjmení], narozeným [datum]. Z provedeného dokazování soud zjistil, že podle nepodepsaného dokumentu označeného jako„ Smlouva o úveru c. [číslo]“ požádal [jméno] [příjmení], identifikovaný jménem a příjmením, datem narození [datum], [rodné číslo], e-mailovou adresou a telefonním číslem neurčeného dne o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč se splatností dne 7. 10. 2017. Podle nepodepsaných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně se musel klient coby zájemce o úvěr zaregistrovat na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kde mu byl zřízen osobní účet, a zde i požádat o poskytnutí úvěru, dále musel uhradit ověřovací poplatek a akceptovat znění smlouvy ve svém osobním účtu. Částku úvěru měl klient obdržet bankovním převodem na bankovní účet sdělený klientem. Podle výpisu z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem a jediným disponentem byl v září 2017 [jméno] [příjmení], [rodné číslo], byla na tento účet připsána dne [datum] částka 5 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně s poznámkou„ [číslo]“. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uvařena smlouva o postoupení pohledávek, jíž byl na žalobkyni převeden soubor pohledávek specifikovaný v příloze této smlouvy, podle níž byla mezi převáděnými pohledávkami i pohledávka za [jméno] [příjmení], [rodné číslo], ze smlouvy [číslo] ve výši 10 178 Kč. Toto postoupení pohledávky na žalobkyni bylo oznámeno [jméno] [příjmení] dopisem ze dne 10. 7. 2019. Výzvou před podáním žaloby z téhož dne byl [jméno] [příjmení] vyzván k úhradě dlužné částky. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru [číslo] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a ani poskytnutí částky úvěru žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně předložila soudu nepodepsanou smlouvu o úvěru, v níž je jako úvěrovaný uveden [jméno] [příjmení], tj. osoba odlišná od žalovaného. V řízení bylo rovněž prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila předmět úvěru na účet [jméno] [příjmení], přičemž dle sdělení [právnická osoba] má tato osoba [rodné číslo], tj. jeho datum narození je [datum] a nikoliv [datum], což je datum narození žalovaného. Žalobkyně tudíž neprokázala uzavření smlouvy o úvěru mezi svou právní předchůdkyní a žalovaným ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) vyplacení předmětu úvěru žalovanému, ani převod či přechod pohledávky vzniklé z poskytnutí uvedené částky [jméno] [příjmení] z této osoby na žalovaného. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalovaný předmětnou smlouvu o úvěru neuzavřel a výše uvedenou částku od právní předchůdkyně žalobkyně neobdržel, nemohlo na jeho straně dojít ani k bezdůvodnému obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, respektive žalobkyně, ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Z uvedeného důvodu soud uzavřel, že žaloba je nedůvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 117,01 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 5 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, vyjádření ve věci samé, účast na jednání soudu dne [datum]) a z částky 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 písm. c) a. t. (odvolání proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které není rozhodnutím ve věci samé) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb. za jízdu [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], k jednání soudu dne [datum] v trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 180 km, s průměrnou spotřebou paliva 7,0 litru nafty na 100 km při vyhláškové ceně 27,20 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 4,40 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) v celkové výši 1 134,72 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 4 započatých půlhodin po 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 7 534,72 Kč ve výši 1 582,29 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.