24 C 269/2021-22 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 680 Kč s příslušenstvím jako dluhu na televizních poplatcích podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, za období od března 2020 do srpna 2020. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vyhotoveného Českou poštou, s.p. dne [datum] žalovaný jako poplatník televizních poplatků přihlásil v listopadu 2005 televizní přijímač. Dopisy ze dne 27. 11. 2020 a 29. 1. 2021 zaslanými žalovanému společností Česká pošta, s.p., oddělením DINO, byl žalovaný informován o svém dluhu na televizních poplatcích za období od března 2020 do srpna 2020 v měsíční výši 135 Kč, tj. celkem 680 Kč, přičemž tyto televizní poplatky byly splatné vždy k 15. dni daného měsíce, a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. Na základě provedených důkazů a v souladu s ustanoveními § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v žalovaném období poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, splatného do patnáctého dne každého měsíce. Za shora vymezené období tak byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit celkem částku 680 Kč. Jelikož v řízení nebyl tvrzen ani prokázán opak, má soud za prokázané, že žalovaný svoji povinnost v rozsahu žalované částky nesplnil, a žaloba je tudíž co do jistiny důvodná. Jelikož se žalovaný dnem následujícím po dni splatnosti každého z měsíčních poplatků dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, též nárok na úrok z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v souladu s těmito předpisy požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zákonem stanovené patnáctidenní splatnosti každého poplatku až do 15. 7. 2021, tj. do dne podání žaloby, a to v kapitalizované výši 64,76 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu jak co do jistiny, tak i ohledně požadovaného příslušenství. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o žalobkyní požadovanou odměnu jejího zástupce (advokáta), jeho hotové výdaje a náhradu daně z přidané hodnoty, již je tento zástupce povinen odvést, soud žalobkyni náhradu za tyto náklady nepřiznal. Vyšel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. [ústavní nález], podle něhož sice činnost [anonymizováno] (žalobkyně) není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se [anonymizováno] těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Dále Ústavní soud uvedl, že ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Pokud [anonymizováno] agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci specializovaného právního útvaru [anonymizováno]. Na náhledu Ústavního soudu nezměnila nic ani skutečnost, že novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb. došlo ke snížení přiznávaných odměn advokátů (viz k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. [ústavní nález]). Zástupce žalobkyně v dané věci sice podal žalobu, nicméně s ohledem na jednoznačnost podkladů vypracovaných žalobkyní i právní jednoduchost věci soudu vůbec není zřejmé, jaké odborné či specializované znalosti k její formulaci použil. Žaloba na první pohled vyvolává dojem vysoce odborného textu, avšak fakticky je tvořena shrnutím skutkových okolností věci, citací právních předpisů a vyúčtováním služeb zástupce. Především tedy není v žalobě obsažena žádná nová a pro věc podstatná právní argumentace, kterou by bylo možné od advokáta coby zástupce žalobkyně očekávat a která by založila účelnost nákladů vynaložených žalobkyní na takového zástupce. S ohledem na výše uvedené považuje soud náklady žalobkyně na jejího zástupce za neúčelně vynaložené. V situaci, kdy je žalobkyně zastoupena advokátem, nelze uvažovat ani o použití novelizovaného ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť ten se vztahuje výhradně na účastníky nezastoupené advokátem, notářem či patentovým zástupcem, což není tento případ. Náklady žalobkyně, které lze považovat za účelně vynaložené, proto tvoří pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni tuto částku uhradil, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.