24 C 329/2020-37 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 26 830 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne [datum] dodávala žalované elektřinu do odběrního místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] [část obce]. Žalovaná částka pak představuje cenu za neuhrazené dodávky elektřiny za období od [datum] do [datum] vyúčtovanou fakturami [číslo] ze dne [datum] v částce 22 207 Kč a [číslo] ze dne [datum] v částce 4 318 Kč. Dne [datum] žalobkyně se žalovanou zavřela dohodu o splátkách a uznání dluhu za fakturu [číslo] téhož dne vyúčtovala žalobkyně fakturou [číslo] částku 305 Kč z důvodu vystavení a správy splátkového kalendáře podle platného ceníku. Žalovaná tak celkem dluží částku 26 830 Kč. Dne 7. 9. 2020 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], a žalobkyně se v ní zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu uhradit cenu. Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky žalobkyně. Z ceníku ze dne 7. 2. 2018 soud zjistil, že si žalobkyně účtuje 305 Kč za sepsání splátkového kalendáře. Z dohody o splátkách a uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uznala svůj dluh v celkové výši 25 127 Kč z důvodu dluhu za odebranou elektřinu v období od [datum] do [datum] na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne [datum]; dále se žalovaná zavázala dlužnou částku uhradit ve třech splátkách splatných dne 31. 7. 2019, 2. 9. 2019 a 30. 9. 2019. 4. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za odebranou elektřinu částku 22 207 Kč, splatnou dne [datum]. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za odebranou elektřinu částku 4 317,66 Kč, splatnou dne [datum]. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za sepsání splátkového kalendáře částku 305 Kč. Z výzvy ze dne 7. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 26 830 Kč. 5. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalobkyně žalované elektrickou energii do sjednaného odběrného místa. Žalovaná neuhradila dodávky elektřiny, které jí byly vyúčtovány fakturami [číslo] [číslo] v celkové výši 26 525 Kč a poplatek za vystavení splátkového kalendáře vyúčtovaný fakturou [číslo] částkou 305 Kč. Žalovaná byla upomenuta o úhradu dlužné částky výzvou ze dne 7. 9. 2020. 6. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 7. Podle ustanovení § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení. Žalobkyně splnila svůj závazek dodávat žalované do odběrného místa elektřinu, avšak žalovaná porušila závazek hradit kupní cenu vyplývající ze smlouvy a dostala se následující den po splatnosti příslušných faktur do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku. Žalovaná se dále zavázala zaplatit poplatek za vystavení splátkového kalendáře, neboť uznala svůj dluh co do důvodu i výše ohledně částky 25 127 Kč. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že za spotřebovanou elektřinu zaplatila vyúčtovanou částku, proto soud vyhověl návrhu žalobkyně v plném rozsahu. Žalobkyni dále náleží úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 26 830 Kč od 30. 10. 2019, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti poslední vystavené faktury, do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 274 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 074 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky 100 Kč za každý ze dvou v řízení učiněných úkonů uvedených v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (návrh na zahájení řízení, výzva k plnění). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval soud sazbu uvedenou v § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci sp. zn. 8 C 216/2015, 20 C 94/2015 nebo 12 C 177/2014), v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.