4 C 357/2020-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím jako dluhu na televizních poplatcích podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, a to za období od srpna 2019 do listopadu 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a v souladu se svou zákonnou povinností se dne [datum] přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Výzvou ze dne [datum] zaslané žalovanému společností [anonymizována dvě slova], oddělením [jméno], byl žalovaný informován o svém dluhu na televizních poplatcích za období od srpna 2019 do listopadu 2019 v měsíční výši 135 Kč, tj. celkem 540 Kč, přičemž tyto televizní poplatky byly splatné vždy k 15. dni daného měsíce, a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. 4. V souladu s § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v žalovaném období poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, splatného do patnáctého dne každého měsíce. Za shora vymezené období tak byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit celkem částku 540 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v souladu s těmito předpisy požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zákonem stanovené patnáctidenní splatnosti každého poplatku až do [datum], tj. do dne podání žaloby, a to v kapitalizované výši 54,84 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o požadovanou odměnu zástupce žalobkyně (advokáta), jeho hotové výdaje a náhradu daně z přidané hodnoty, již je tento zástupce povinen odvést, soud žalobkyni náhradu za tyto náklady nepřiznal. Vyšel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, který akcentoval, že činnost České televize (žalobkyně) jistě není výkonem veřejné moci. Nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořené specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Dále Ústavní soud uvedl, že ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Pokud Česká televize agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci specializovaného právního útvaru České televize. Na náhledu Ústavního soudu nezměnila nic ani skutečnost, že novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb. došlo ke snížení přiznávaných odměn advokátů (viz k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 405/14). 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů. Pokud jde o vzniklé náklady řízení, vycházel soud z judikatury Ústavního soudu, který ve svých rozhodnutích, například nález sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 09.10.2008 (N 167/51 SbNU 65), nález sp. zn. I. ÚS 1452/09 ze dne 17.08.2009 (N 186/54 SbNU 303), nález sp. zn. IV. ÚS 1087/09 ze dne 24.11.2009 (N 243/55 SbNU 349), se vyslovuje k odůvodněnosti a účelnosti zastoupení státu advokátem, přičemž tyto závěry již uplatňuje i vůči statutárním městům (viz např. I. ÚS 2310/13, II. ÚS 2396/09 a III. ÚS 2984/09), fakultním nemocnicím (v otázce zdravotnických poplatků viz I. ÚS 195/11) a také České televizi (viz I. ÚS 3344/12 nebo II. ÚS 405/14). Soud odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavním soudem, s nímž se ztotožňuje, a uzavírá, že nepovažuje zastoupení advokátem za účelně vynaložené náklady, a také že náklady řízení nemají být sankcí za porušení povinnosti. V tomto řízení soud neshledal žádnou výjimečnou situaci, která by přítomnost advokáta vyžadovala. Za účelně vynaložené náklady žalobce v tomto řízení tedy soud považuje toliko uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] jako zástupce žalobce.