8 C 111/2021-19 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaná dne [datum] nastoupila přepravu na lince provozované Dopravním podnikem [územní celek], a.s., čímž s tímto dopravním podnikem uzavřela smlouvu o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila přepravu bez platného jízdního dokladu, a proto jí bylo předepsáno neuhrazené jízdné ve výši 10 Kč dle Tarifu jízdného a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku a zákona. Žalované byla zaslána výzva k úhradě, ta však neuhradila ničeho. Společnost Dopravní podnik [územní celek], a.s. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se pak žalovaná nedostavila. 3. Soud nerozhodl rozsudkem pro zmeškání, neboť pro takové rozhodnutí nebyly splněny podmínky, když žalovaná o tomto postupu nebyla poučena. 4. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná dne [datum] cestovala autobusovou linkou [číslo] která je provozovaná Dopravním podnikem [územní celek], a.s., a neprokázala se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] přičemž osobní údaje žalované byly zjištěny z jejího průkazu totožnosti. Splatnost závazku nastala [datum], jak vyplývá ze zápisu o kontrole. V souladu se smluvními podmínkami a jízdním tarifem činí cena nepřestupní jízdenky 10 Kč a základní přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje na částku ve výši 1 500 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek z přepravní kontroly ze dne [datum], o čemž byla žalovaná informována dopisem postupitele. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum], kterou byla vyzvána k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podmínky pro přepravu osob v hromadném dopravním prostředku jsou stanoveny vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále též jen„ vyhláška“). Dle § 3 vyhlášky uzavřením přepravní smlouvy vzniká závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího do cílové stanice a závazek cestujícího zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Přepravní smlouva je pak uzavřena, jestliže cestující nastoupí do vozidla s platným jízdním dokladem, případně jízdné zaplatí bezodkladně po nástupu do vozidla. Základní povinností cestujících je tedy zaplatit cenu přepravy a dodržovat podmínky, za kterých se tato přeprava poskytuje. Dle § 7 odst. 6 vyhlášky nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 (tj. před nebo po nastoupení do vozidla) a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Ustanovení § 18a odst. 1 a 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném od 1. 5. 2013, umožňuje osobě pověřené dopravcem a vybavené kontrolním odznakem a průkazem dopravce dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pokud se cestující neprokáže platným jízdním dokladem, je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu zaplacení přirážky a jízdného nebo vyžadovat prokázání se osobním dokladem ke zjištění osobních údajů potřebných k vymáhání přirážky a jízdného. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách tak, že tato nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč (§ 18a odst. 3 výše uvedeného zákona). 6. Na základě shora uvedených skutečností a s přihlédnutím k citovaným zákonným ustanovením soud podané žalobě vyhověl, a to jak ohledně jistiny, tak ohledně příslušenství, neboť bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela smlouvu o přepravě osob a neuhradila jízdné, takže se ve smyslu § 1970 o. z. dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého závazku, když neuhradila řádně a včas svůj dluh vůči žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, a proto byl úrok z prodlení přiznán ode dne následujícího po splatnosti závazku, tedy od [datum] do zaplacení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 9 % ročně. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění nebyly shledány důvody. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 8. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů a daně z přidané hodnoty její zástupkyně za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání soudu, neboť tyto náklady nepovažoval soud za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud při své rozhodnutí vycházel z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12 (publikovaném pod N 132/66 SbNU 61 a dostupném na [webová adresa]). Ústavní soud v předmětném rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že je povinností obecných soudů vždy zkoumat, zda požadované náklady řízení byly účastníkem vynaloženy účelně. Při tomto posouzení by měl být brán zřetel na účel civilního procesu, kterým je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V souladu s tímto účelem nejsou případy, kdy se civilní řízení vede nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení. Současně soud vycházel z odůvodnění Krajského soudu v [obec], pobočka v Jihlavě ze dne 31. 8. 8. 2021, č.j. 54 Co 183/2021-43, které je obsahově shodné s odůvodněním Krajského soudu v [obec], pobočka v Jihlavě, vydaném pod sp.zn. 72 Co 179/2021, na nějž odkazovala žalobkyně. Podle daného odůvodnění, je účelně vynaloženým nákladem i odměna za úkon právní služby spočívající v zastoupení advokátem při jednání soudu v případě potřeby individuální reakce na průběh řízení. Soud nijak nezpochybňuje právo účastníků řízení na projednání věci při ústním jednání; to však neznamená, že jim tím automaticky vzniká nárok na náhradu takto poskytnutý úkon právní služby. Žalobkyně uplatňuje formulářovými žalobami své nároky dlouhodobě a opakovaně, přičemž na základě ustálené praxe zdejšího soudu mohla v tomto konkrétním případě získat legitimní očekávání ohledně výsledku řízení. Žalovaná se ve věci nebránila, ani se nevyjádřila. V opačném případě by žalobkyně její stanovisko obdržela. Soud vyzval žalobkyni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, čímž dal dostatečně najevo předběžný názor ohledně doložení tvrzení předloženými důkazy. Byly naplněny podmínky pro tento postup dle § 115a o.s.ř Nevznikla tedy potřeba jakékoliv individuální reakce oproti celé řadě podobných řízení zahájených žalobkyní u zdejšího soudu. Za okolnost individuálního přístupu nepovažuje soud ani návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná je cizím státním příslušníkem, ve vztahu k níž není rozhodování kontumačním rozsudkem přiléhavé. Žalobou je uplatňována bagatelní částka a i z celkového pohledu se jedná o skutkově i právně velmi jednoduché řízení. Soud v tomto konkrétním případě nabyl přesvědčení, že postup žalobkyně, která trvá na ústním projednání věci, je motivován pokusem o umělé navýšení nákladů řízení, což je nepřípustné.