8 C 133/2021-19 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 020 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaný dne [datum] a [datum] nastoupil přepravu na lince provozované Dopravním podnikem [územní celek], a.s., čímž s tímto dopravním podnikem uzavřel smlouvu o přepravě osob. V obou případech bylo při kontrole revizorem zjištěno, že žalovaný nastoupil přepravu bez platného jízdního dokladu, a proto mu bylo předepsáno neuhrazené jízdné ve výši 10 Kč dle Tarifu jízdného a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku a zákona. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě, ten však neuhradil ničeho. Společnost Dopravní podnik [územní celek], a.s. postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se pak žalovaný nedostavil. Nedostavila se ani žalobkyně a soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] na autobusové lince. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. O provedené přepravní kontrole byl uvedeného dne sepsán na místě zápis [číslo] podle něhož byly dlužné jízdné a přirážka k jízdnému splatné ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne sepsání zápisu. Totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho občanského průkazu. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne [datum]. 4. Oproti výše uvedenému nebylo podle názoru soudu prokázáno ve vztahu k jízdě uskutečněné dne [datum] trolejbusem linky B, o které byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] že by kontrolovanou osobou byl žalovaný, neboť nebylo doloženo dostatečné zjišťování totožnosti kontrolované osoby. V zápisu není vůbec zaznamenáno, jakým způsobem byla totožnost cestujícího zjištěna. Ač jsou údaje shodné se zápisem [číslo] tedy včetně nesprávně použitého á v příjmení cestujícího, jeví se oba podpisy na první pohled nestejné. Nelze tedy vyloučit, že se jednalo o rozdílné osoby. Navíc kontrola, při které byla totožnost ověřována občanským průkazem, proběhla až dne následujícího a ještě jinou pověřenou osobou. Žalobkyně tím, že se k jednání soudu nedostavila, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., že nenavrhla dostatek důkazů k prokázání oprávněnosti této části nároku. Ohledně nároku za neuhrazenou jízdu ze dne [datum] tak musel soud učinit závěr, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že by povinnou osobou byl skutečně žalovaný. 5. Soud posoudil závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně uzavřené smlouvy o přepravě osob. Pohledávky za žalovaným z těchto smluv byly platně postoupeny na žalobkyni podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. V souladu s ustanovením § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. § 18a odst. 1 a 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu dlužného jízdného za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu ve výši 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč pouze v případě jízdy uskutečněné dne [datum]. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že dlužnou částku žalobkyni, případně její právní předchůdkyni, uhradil, soud žalobě vyhověl ohledně částky 1 510 Kč a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z této částky, na nějž jí vzniklo právo podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí lhůty 15 kalendářních dnů k zaplacení od data sepsání zápisu o provedené přepravní kontrole, tj. ode dne [datum] do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 6. Na základě shora uvedeného závěru o neunesení důkazního břemene soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl v části 1 510 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně neprokázala, že by to byl právě žalovaný, kdo dne [datum] uzavřel smlouvu o přepravě osob a neuhradil jízdné. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, takže úspěch a neúspěch ve věci byl na obou stranách stejný.