8 C 143/2020-31 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi původním věřitelem – [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] prostřednictvím internetových stránek www.unicredo.cz a emailových zpráv. Zápůjčka ve výši [částka] byla v den podpisu smlouvy poskytnuta převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit ji do [datum]. Žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud za splnění zákonných podmínek rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ Smlouva o poskytnutí zápůjčky“. V tomto dokumentu jsou údaje o totožnosti žalovaného jako vydlužitele, informace o výši jistiny, době trvání, poplatku, celkové částce, která má být zaplacena a termínu splatnosti. Jako zapůjčitel je označena [jméno] [příjmení], narozená [ulice], [právnická osoba] je označena jako administrátor. Tento dokument není nikým podepsaný. Doložena byla také kopie emailové komunikace mezi [email] za uživatele [email]“ jako odesílatelem a [email]“ jako příjemcem, v níž jsou zaznamenány údaje o žalovaném. Z výpisu transakcí vystaveného [právnická osoba] bylo zjištěno, že z bankovního účtu [právnická osoba] byla dne [datum] odeslána částka [částka] na účet č. [bankovní účet], přičemž z vyjádření [právnická osoba] bylo zjištěno, že se jednalo o účet vedený pro [jméno] [příjmení]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou z [datum] a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu datovanou [datum]. 4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] mezi účastníky v podobě tvrzené žalobkyní. Z předloženého nepodepsaného dokumentu jednak vyplývají odlišní účastníci tvrzené smlouvy, když jako zapůjčitel měla figurovat [jméno] [příjmení] nikoliv [právnická osoba] Soud také předložený dokument z hlediska jeho důkazní síly vyhodnotil jako zcela nevěrohodný. Obecně lze vycházet z ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), který za písemnou formu považuje i jednání učiněné elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze uznávaný elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o zápůjčce nepodepsal. Smlouva nebyla podepsána ani ostatními uvedenými účastníky. Žalobkyně však soudu nepředložila znění uzavřené smlouvy o zápůjčce. Listina označená jako„ Smlouva o poskytnutí zápůjčky“ pak žádnou smlouvou zjevně není a zřejmě nebyla ani pořízena přes tvrzené internetové rozhrání, neboť byla předložena ve formátu elektronického souboru.pdf. Z této listiny nelze dospět k závěru, že by existovalo odsouhlasené znění smlouvy ve znění tvrzeném žalobkyní. Není ani zřejmé, kdo, kdy a jak„ Smlouvu o poskytnutí zápůjčky“ vytvořil a kdo vlastně byl účastníkem takové smlouvy. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o zápůjčce v podobě tvrzené v žalobě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít ve znění, jak tvrdí žalobkyně, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Žalobkyně nepředložila ani žádný jiný důkaz, kterým by prokazovala uzavření smlouvy o zápůjčce, která nemusí mít písemnou formu, v podobě, jak v žalobě tvrdí. Nelze za něj považovat ani kopii emailové komunikace, když z této také není možné usoudit, mezi kým vlastně proběhla (viz nesrozumitelně označený odesílatel), v jaké podobě (není připojen žádný uznávaný elektronický podpis) a zda vůbec (opět nebyl předložen elektronický originál ve formátu emailové zprávy). Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě tvrzené u soudu. 5. Žalobkyně soudu dokládala, že její právní předchůdkyně poskytla ze svého bankovního účtu finanční prostředky ve výši [částka]. Prokázáno však bylo, že bankovní účet, na který byly peníze odeslány, nebyl veden pro žalovaného. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a nebylo prokázáno ani předání peněz, má soud za to, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého by tato náležela v celém rozsahu žalovanému jako ve věci zcela úspěšnému účastníkovi. Jelikož žalovanému žádné náklady nevznikly a tento byl v řízení zcela nečinný, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě hotových výdajů, nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.