11 C 106/2021-51 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 22 082,36 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentu uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že žalovanému bylo umožněno čerpat úvěr z jeho běžného účtu až do výše 15 000 Kč, tzn. měl možnost čerpat peněžní prostředky na svém účtu do záporného zůstatku až do uvedeného limitu. Žalovaný nebyl oprávněn čerpat peněžní prostředky nad sjednaný limit. Současně byl povinen na svém účtu udržovat za období předchozích 3 měsíců kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu a hradit splátky úvěru společně s úrokem ve výši 19,90 % p.a. formou připsání jakékoli příchozí kreditní transakce na jeho účet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil smlouvu, když řádně nehradil splátky a nezajistil na běžném účtu sjednaný kreditní obrat. Z důvodu porušení smlouvy žalovaným předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] zesplatnila celý neuhrazený úvěr, který na jistině představoval 18 159,70 Kč. Předchůdkyně žalobkyně současně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ujednané ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Po postoupení žalovaný svůj dluh neuhradil. Nárok žalobkyně tvoří neuhrazená jistina úvěru ve výši 16 725,25 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 357,11 Kč (za období od [datum] do [datum]) a příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku i úroku z prodlení. 2. Žalobkyně dále uvedla, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Hodnotila informace získané od žalovaného a porovnávala je s údaji zjištěnými nahlížením do veřejných registrů a interních systémů. Na základě takto zjištěných informací nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízeným jednáním se bez omluvy nedostavil. 4. Při zjišťování skutkového stavu věci soud vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci. Hodnocením těchto důkazních prostředků ve spojení se vším, co v řízení vyšlo najevo, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o kontokorentu [číslo]. Tato skutečnost vyplývá z návrhu na uzavření smlouvy, který dne [datum] podal žalovaný, a z dopisu z téhož dne, jímž předchůdkyně žalobkyně návrh žalovaného akceptovala. Smlouva pak byla uzavřena právě ve znění návrhu. Obecný rámec úpravy vzájemného závazku v tomto případě poskytovala rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb uzavřená mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně dne [datum]. Vzájemná práva a povinnosti byly zakotveny také ve všeobecných obchodních podmínkách, produktových obchodních podmínkách a sazebníku poplatků, jež byly nedílnou součástí smlouvy. Z návrhu, resp. smlouvy (zejména čl. 2) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky z jeho běžného účtu č. [bankovní účet] až do záporného zůstatku ve výši 15 000 Kč. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 19,90 % p.a. jako neměnná po celou dobu trvání smlouvy. V čl. 4 pak byla sjednána povinnost žalovaného udržovat na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu za období předchozích 3 měsíců pro splácení vyčerpaného úvěru. Žalovaný současně nebyl oprávněn přečerpat sjednanou výši kontokorentu. Výpisy z běžného účtu žalovaného prokazují, že žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky. Výpisy dále osvědčují, že žalovaný se s finančními prostředky na svém účtu dostával do záporného zůstatku převyšujícího povolený limit, který nevyrovnal, neboť na účtu nezajišťoval dostatečný obrat. Toto zjištění podporuje zesplatňující dopis ze dne [datum] a předžalobní upomínka ze dne [datum], které osvědčují dluh žalovaného na vyčerpané jistině úvěru ve výši 16 725,25 Kč. Ze zesplatňujícího dopisu dále vyplývá, že dluh žalovaného v podobě nedovoleného záporného zůstatku předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] zesplatnila a celý dluh převedla z běžného účtu na samostatný technický účet (v souladu s čl. 6 smlouvy). Z dopisu a předžalobní upomínky pak soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu společně se smluvní pokutou, která podle čl. 6 smlouvy odpovídá 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Předžalobní upomínka pak dokládá, že žalovaný byl povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 357,11 Kč. Tvrzení žalobkyně, že je oprávněna zaplacení dluhu z předmětné smlouvy požadovat po žalovaném, má soud za prokázané z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jímž bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty. Právě posledně zmíněný listinný důkaz osvědčuje, že k postoupení pohledávky za žalovaným došlo s účinností ke dni [datum]. Všemi písemnými výzvami byla žalovanému poskytnuta dodatečná lhůta k plnění. Svůj dluh však neuhradil, přestože mu byly výzvy podle poštovních podacích archů či podacích lístků prokazatelně odeslány. 5. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně ověřena, žalobkyně předložila výpisy z interního i externího systému užívaného předchůdkyní žalobkyně a Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] společně s formulářem obsahujícím poměry žalovaného. Z výpisů ze systémů vyplývá, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr neměl jiný závazek po splatnosti a jeho platební morálka byla hodnocena kladně (konkrétně pravděpodobnost splácení úvěru žalovaným byla vyhodnocena jako téměř stoprocentní). Z protokolu a formuláře pak vyplývá, že byla posuzována osobní a rodinná situace žalovaného - v době žádosti o úvěr byl svobodný, jako druh bydlení uvedl„ u rodičů“, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žil ve společné domácnosti s dalšími dvěma osobami a neměl žádné vyživované dítě. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně sdělil, že má příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč měsíčně a jeho výdaje na živobytí představují 12 000 Kč a další výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně. Neměl žádné splátky jiných úvěrů. Z protokolu pak zřetelně vyplývá postup předchůdkyně žalobkyně, jímž hodnotila údaje uvedené žalovaným. Tyto údaje podrobila standardním parametrům schváleným pro bankovní sektor, za využití komplexních statistických nástrojů. Takto byl ověřen příjem žalovaného jako reálně dosažitelný příjem na základě osobních předpokladů žalovaného, tedy uvedených 25 000 Kč (ačkoliv na účtu žalovaného byl pozorován příjem ve výši 27 662 Kč). Výdaje žalovaného byly tímto způsobem uvažovány v částce 8 590 Kč, kromě toho byly uvažovány výdaje v podobě životního minima jedince ve výši 3 410 Kč a ostatní výdaje uvedené žalovaným ve výši 5 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného, který považovala za naprosto dostačující pro splácení úvěru. S přihlédnutím ke zjištěné dosavadní platební morálce žalovaného neměla předchůdkyně žalobkyně důvod pochybovat o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. 6. Na základě výše uvedeného soud nemá pochyb o tom, že předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému postupovala dostatečně odborně a pečlivě vyhodnocovala různé aspekty ovlivňující jeho schopnost úvěr splácet. Její postup, resp. hodnocení poměrů žalovaného bylo transparentní, přičemž v postupu předchůdkyně žalobkyně soud neshledal žádné pochybení. 7. Soud provedl také důkaz protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] včetně souvisejícího formuláře obsahujícího poměry klienta a výpisů z interního systému předchůdkyně žalobkyně. Z těchto listinných důkazů nicméně při zjišťování skutkového stavu věci nevycházel, neboť obsahují informace o osobě odlišné od žalovaného a soudu byly předloženy omylem. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení cel