18 C 149/2022-28 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 8 170 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 2. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 3. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 60 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tuto půjčku ve výši 8 917 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 1 789 Kč, poplatek za flexibilní splácení ve výši 2 720 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. Podle smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky ve 60 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 29 % ročně, že splátky celkové dlužné částky budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky, že žalobkyně má právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, a že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Žalobkyně poskytla žalovanému zapůjčenou částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný uhradil poslední příslušnou splátku dne 27. 3. 2017. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2019 (odeslanou 4. 6. 2019) k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10. 6. 2019. Z karty zákazníka ze dne 3. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník a pobírá mzdu ve výši 12 300 Kč a další příjem domácnosti činí 9 000 Kč. Své výdaje uvedl ve výši 8 000 Kč. K ověření měly být použity pracovní smlouva a výplatní pásky. Z tabulky umoření soud zjistil přehled splácení úvěru žalovaným, přičemž žalovaný uhradil celkem 1 830 Kč 4. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 1, § 3, § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 1, 2, § 2993 věty první, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv o úvěru přihlédl přesto, že žalovaný jejich neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. 5. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 1 830 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. 6. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 8 170 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 11. 6. 2019 do zaplacení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě závazku výzvou odeslanou dne 4. 6. 2019, která mu mohla být doručena nejdříve 7. 6. 2019 (§ 573 o.z.) a lhůta k plnění mu tak uplynula až 10. 6. 2019. Soud tak zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 170 Kč od 31. 3. 2018 do 10. 6. 2019. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 11 176,11 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 10 342,77 Kč, tj. z 92,5 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 833,34 Kč tj. ze 7,5 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 85 % a v tomto rozsahu ji přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen a. t.), neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 12 C 6/2022, 11 C 174/2020, 21 C 146/2020 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou jejího zástupce za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání a podání žaloby), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí částku 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 a. t.). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů jejího zástupce ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.). K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř.) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela částka ve výši 1 489 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze poměrná část ve výši 1 265,65 Kč (85 % z celkové výše náhrady nákladů řízení). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvody.