18 C 151/2022-15 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt v rodinném domě v [obec] číslo popisné [číslo], který je součástí pozemku parcelní [číslo] pozemek parcelní [číslo] parcelní [číslo] vše zapsané na listu vlastnictví č. 1970 v [katastrální uzemí], okres [okres], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce]. Žalobkyně uvedla, že je za základě darovací smlouvy výlučným vlastníkem těchto nemovitostí. V domě bydlí od svého narození její syn – žalovaný, dům užívá dodnes s veškerým příslušenstvím. Syn několik let neúspěšně bojuje s alkoholismem, situace se neustále zhoršuje, žalobkyně má obavu jak z jeho chování, tak z půjček, které si syn bere. K vystěhování syna z domu nepomohla ani písemná žádost. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Jednání bylo konáno dne 16.8.2022 bez účasti žalovaného, neboť žalovaný se z účasti na jednání omluvil a souhlasil k konáním jednání v jeho nepřítomnosti. 3. Z darovací smlouvy a dohody o zřízení věcného břemene ze dne 26.8.1994 a z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícím stav ke dni 16.3.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí, označených v návrhu. Žalobkyně výslovně uvedla, že k převodu vlastnického práva k nemovitostem po 16.3.2022 nedošlo. 4. Z výslechu žalobkyně jako účastníka řízení bylo zjištěno, že žalovaný v domě bydlí od narození, žádnou nájemní smlouvu s ním neuzavírala. Většinu svých věcí má žalovaný ve svém pokoji, ale něco má uloženo i ve sklepě a v obývacím pokoji, samostatný byt v domě nemá. Problémy se synem nastaly asi před 8 lety, kdy se projevila jeho závislost na alkoholu. V současné době syn nepracuje, opakovaně se sice léčil ze závislosti, ale žalobkyně nevěří, že by se i po poslední léčbě u něho něco změnilo. Týden před dnešním jednáním byl neustále doma opilý, do žádného nového zaměstnání nenastoupil. Nedá se říci, že by žalobkyni nebo jejího manžela syna napadal, ale z jeho alkoholového opojení měla žalobkyně někdy strach, ocital se až v deliriu. Syn doma s ničím nepomáhá, nic nedělá, žije údajně ze sociálních dávek a z půjček, z těchto jeho půjček má žalobkyně obavy. Dluží asi 300 000 Kč, něco dluží i žalobkyni a jejímu manželovi. Žalobkyně ho opakovaně vyzývala k vyklizení domu, a to ústně i písemně. K písemné výzvě soudu dokládala i podací lístek. Na tyto výzvy žalovaný v podstatě nijak nereagoval, věc vygradovala až tak, že ho žalobkyně vyhodila z domu, kdy syn potom asi 14 dní spal v autě před domem a chodil žebrat o jídlo. Žalobkyně potom ustoupila a pustila ho opět do domu. Na bydlení přispíval tak, že platil 3 000 Kč měsíčně, v tom bylo zahrnuto bydlení a příspěvek na jídlo. Nyní od podzimu 2021 nepřispívá žádnou částkou. 5. Z podacího lístku České pošty, s.p. bylo zjištěno, že žalobkyně na poště podala dne 15.3.2022 zásilku o váze 0,008 kg adresovanou žalovanému. 6. Podle § 1042 o.z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak, než tím, že mu věc zadržuje. 7. Soud má na základě uvedených listinných důkazů za prokázaná tvrzení žalobkyně. Žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí, které užíval a v současné době stále užívá žalovaný. Žalovanému od jeho narození vznikl k nemovitostem tzv. odvozený právní důvod bydlení, vázaný na souhlas vlastníka s užíváním. Z výpovědi žalobkyně a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně již s bydlením žalovaného v domě a s jeho užíváním přilehlých pozemků nesouhlasí, neboť žalovaný je závislý na alkoholu, nepracuje a na bydlení žalobkyni nijak nepřispívá. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného ústně i písemně vyzvala k vyklizení nemovitostí. Žalovaný i přes tyto výzvy nemovitosti nevyklidil a žalobkyni nepředal, to znamená, že nemovitosti neprávem zadržuje. Nebyly přitom zjištěny žádné skutečnosti, které by uplatnění na vyklizení v případě žalovaného bránily ve smyslu § 6 a § 8 o.z. Žalobkyně se proto právem domáhá ochrany proti zásahům žalovaného (§ 1042 o.z.). Soud tedy podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v trvání 15 dnů, neboť pro jinou lhůtu neshledal důvody. 8. O nákladech řízení rozhodoval soud v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a náležela by jí proto náhrada nákladů řízení proti žalovanému v celém rozsahu. Pouze s ohledem na to, že žalobkyně se při jednání soudu svého práva na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu vzdala, rozhodl soud tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.