18 C 190/2021-79 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 4 745 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 25. 5. 2020 do 28. 8. 2020 ve výši 4 145 Kč, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 25. 5. 2019, a o dlužné poplatky ve výši 600 Kč. Žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalovaný nebyl se žádným sazebníkem obsahujícím poplatek za náklady upomínání a vymáhání dlužného pojistného ve výši 300 Kč seznámen, v podrobnostech odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11. Ujednání obsahující odkaz na pojistné podmínky je zakázaným ujednáním mezi podnikatelem a spotřebitelem se smyslu § 1813 o.z. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou [číslo] ze dne 25. 5. 2019 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Pojistné mělo být hrazeno ročně po 24 710 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 25. 5. 2019. Podle čl. 4 bod 13 pojistných podmínek, má pojistitel právo v souvislosti se změnami podmínek rozhodných pro stanovení pojistného, upravit nově běžné pojistné od výročního dne pojištění, podle tohoto ustanovení pojistných podmínek bylo pojistné od 25.5.2020 do 24.5.2021 stanoveno částkou 25 083 Kč. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami a sazebníkem poplatků vydanými žalobkyní. Sazba nákladů za upomínku k zaplacení dlužného pojistného podle sazebníku účinného ke dni sjednání pojistné smlouvy činí 300 Kč, když žalobkyně doložila dodejkami odeslání celkem 2 upomínek o zaplacení dlužného pojistného žalovanému. Z tvrzení žalobkyně a z ní předloženého výpisu se podává, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 25. 5. 2020 do 28. 8. 2020 v celkové výši 4 745 Kč. Dopisem žalobkyně adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby dlužné pojistné doplatil ve stanovené lhůtě, zároveň žalovaného upozornila, že v případě, že tak neučiní, smlouva následujícím dnem zanikne. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb. pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka. Podle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. má pak pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 25. 5. 2020 do 28. 8. 2020 ve výši 4 145 Kč a soud proto žalobě vyhověl. Dále soud vyhověl také nároku žalobkyně na zaplacení celkem dvou poplatků za odeslanou upomínku. Je zřejmé, že předmětná pojistná smlouva byla sjednána mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. Pro aplikaci § 1813 o.z. je rozhodné, zda ujednání o povinnosti hradit poplatek za odeslanou upomínku může zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalovaný při podpisu pojistné smlouvy potvrdil, že součástí pojistné smlouvy je mj. přehled poplatků za vybrané úkony pojistitele, jejichž aktuální podoba je k dispozici na webových stránkách pojistitele a které v listinné podobě žalovaný při podpisu pojistné podmínky převzal. V rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3512/11 Ústavní soud výslovně nevyloučil možnost, že spotřebitelská smlouva může odkazovat na obchodní podmínky, případně sazebník poplatků, jako takovou, ale vyjádřil se pouze k ujednání o smluvní pokutě, které ze své podstaty může zakládat značnou nerovnováhu smluvních stran. V případě poplatku za odeslání upomínky je však situace jiná, neboť tento poplatek má pouze funkci paušalizovat náklady, které žalobkyně objektivně v souvislosti se zasíláním upomínek má (a to na poštovném, na mzdových nákladech apod.). Výše tohoto poplatku přitom podle názoru soudu není vzhledem k výši předpokládatelných nákladů upomínání a celkového dlužného pojistného nepřiměřeně vysoká tak, aby zakládala významnou nerovnováhu mezi postavením žalobkyně a žalovaného jako spotřebitele. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 1983/2014, kdy je třeba k hodnocení postavení spotřebitele přistupovat ad hoc, tedy individuálně v každém jednotlivém případě, podle důsledků takového ujednání na právní postavení spotřebitele v konkrétní situaci. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů, které v řízení platil stát, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud České republice toto právo nepřiznal. Náklady vznikly státu v souvislosti s ustanovením opatrovníka žalovanému jako účastníku neznámého pobytu z toho důvodu, aby jeho postavení nebylo vůči žalobkyni procesně znevýhodněné. Podle názoru soudu není možné takto vzniklé náklady po účastníku, na jehož ochranu opatření slouží, vymáhat. Tyto náklady soud neuložil uhradit ani žalobkyni, neboť byla v řízení plně úspěšná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 745 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k zaplacení žalované částky i náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení jiné lhůty nebyl shledán důvod.