18 C 196/2022-38 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 5 765 Kč s příslušenstvím jako dluhu z neuhrazených rozhlasových poplatků za období od 25. 6. 2021 do 31. 3. 2022. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez neřízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o.s.ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 15. 9. 2020 vyzvala žalovanou jako odběratele elektřiny k přihlášení rozhlasového přijímače k zaplacení rozhlasového poplatku, neboť žalovaná rozhlasová poplatek doposud neuhradila. Ve lhůtě 30 dnů byla současně vyzvána k zaslání četného prohlášení, pokud eventuálně rozhlasový přijímač nevlastní nebo neužívá. Žalovaná na výzvu nereagovala, a k datu 31. 10. 2020 tak byla považována za poplatníka rozhlasového poplatku. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne 31. 5. 2021 k úhradě dlužných rozhlasových poplatků za období od listopadu 2020 do června 2021 a k přirážce ve výši 5 000 Kč za nesplnění oznamovací povinnosti, celkem k úhradě částky 5 360 Kč. Žalovaná však svůj dluh neuhradila. Na základě stručného právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalovaná je v souladu s § 3 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen“ zákon“), poplatníkem rozhlasového poplatku. Jelikož rozhlasový poplatek žalobkyně nehradila, a na výzvu žalobkyně v souladu s § 3 odst. 4 zákona ve lhůtě 30 dní nereagovala, považuje se od marného uplynutí lhůty za poplatníka. Žalovaná tak je povinna dle § 6 zákona platit rozhlasový poplatek ve výši 45 Kč měsíčně a v souladu s § 8 odst. 2 zákona oznámit žalobkyni, že se stala poplatníkem. Žalovaná však nesplnila oznamovací povinnost a nehradila rozhlasová poplatek, proto jí vznikla povinnost kromě úhrady dlužného poplatku podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona uhradit přirážku k poplatku ve výši 5 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku 6 120,87 Kč sestávající se z dlužné částky 5 765 Kč a zákonného úroku z prodlení žalobkyní kapitalizovaného na částku 355,87 Kč, na který vzniklo žalobkyni právo dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojené s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady nákladů za 2 úkony ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni nelze přiznat náhradu daně z přidané hodnoty, protože ta tvoří náklady řízení pouze tehdy, když je účastník zastoupen advokátem, notářem nebo patentovým zástupcem podle § 137 odst. 3 o.s.ř., což není případ žalobkyně. Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 600 Kč.