18 C 227/2022-46 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 776,01 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr vyhodnocením údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr a jejich ověřením předloženými doklady. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne 15. 4. 2019 je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ úvěrující“ a žalovaná jako„ úvěrovaný“. Uvedený dokument obsahuje závazek úvěrujícího, že poskytne úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti, a závazek úvěrovaného splatit tento úvěr včetně celkových nákladů úvěru ve výši 5 144 Kč, celkově tedy částku 11 144 Kč ve 14 měsíčních splátkách v jednotlivé výši 796 Kč, rovněž v hotovosti úvěrujícímu. Součástí smlouvy byl i předpis splátek a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje parametry úvěru. Ke svým poměrům žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí v nájmu s náklady 3 000 Kč, je zaměstnaná s příjmem 14 064 Kč měsíčně a její celkové měsíční výdaje činí 7 074 Kč; skutečnosti měly být doloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dokument„ KIE C/5 [číslo]“ obsahuje údaje o úvěru a o žalované. Žalovaná uhradila celkem čtyři splátky v celkové výši 3 395,99 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2021 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022 (odeslaným dne 12. 1. 2022) a dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalobkyně žalovanou rovněž dopisem ze dne 11. 1. 2022 vyzvala k uhrazení jejího dluhu ve výši 14 929,11 Kč s příslušenstvím na účet č. [bankovní účet] do 10 dnů po obdržení dopisu. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že dne 17. 2. 2022 měl žalovanou navštívit terénní pracovník žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ve výši 14 859,75 Kč včetně příslušenství nejpozději do 12. 5. 2022 předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022 (odeslanou 4. 5. 2022). 4. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 1, § 3, § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 1, 2, § 2993 věty první, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaná jejich neplatnost v řízení sama nenamítla, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích jak vyplývají ze smlouvy. 5. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná uhradila částku 3 395,99 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 604,01 Kč, tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Jelikož byla žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 2 604,01 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k vrácení bezdůvodného obohacení až výzvou ze dne 11. 1. 2022, která byla odeslána dne 12. 1. 2022. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 17. 1. 2022 (podle § 573 o.z.) s lhůtou 10 dnů ke splnění závazku. Tato lhůta tak žalované uplynula až dne 27. 1. 2022, a tudíž je v prodlení až do 28. 1. 2022. Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 6. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 1 672 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 622,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 405,11 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, v částce 1 500 Kč, v úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 276,01 Kč od 23. 12. 2021 do 27. 1. 2022 a v úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 672 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení. 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 9 825,89 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 831,18 Kč, tj. z 28,8 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 6 994,71 Kč, tj. ze 71,2 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 42,4 %. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.