18 C 325/2021-50 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 380,63 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy k [anonymizováno] účtu ze dne 18. 2. 2020 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem. 3. Ze smlouvy o poskytování služby„ [anonymizováno]“ ze dne 4. 3. 2015 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o., jejímž předmětem byla možnost uhrazení kupní ceny žalobkyní za zákazníky zmíněné společnosti s tím, že tito zákazníci poté provedou úhradu vůči žalobkyni. Ze smlouvy o poskytování služby„ [anonymizováno]“ ze dne 27. 6. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba], s.r.o. a jejím předmětem byla možnost uhrazení kupní ceny žalobkyní za zákazníky zmíněné společnosti s tím, že tito zákazníci poté provedou úhradu vůči žalobkyni. 4. Ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zpřístupnila žalovanému účet s finančním limitem od 2 000 Kč do 30 000 Kč (podle vyhodnocení úvěruschopnosti). Součástí této smlouvy byly rovněž obchodní podmínky a podmínky [anonymizováno] účtu. Z objednávky ze dne 7. 3. 2020 [webová adresa]) soud zjistil, že žalovaný učinil objednávku za celkovou cenu 1 036 Kč a tato cena byla zařazena do vyúčtování za příslušný měsíc. Z objednávky ze dne 9. 3. 2020 [webová adresa]) soud zjistil, že žalovaný učinil objednávku za celkovou cenu 517 Kč (po započtení úhrady již jen 487,66 Kč) a tato cena byla zařazena do vyúčtování za příslušný měsíc. Z vyúčtování za březen 2020 soud zjistil, že žalovanému byla vyučována částka 6 219,78 Kč (objednávky + poplatky), na kterou žalovaný uhradil 1 806 Kč. Částka bez poplatků činí 4 977,63 Kč. Z vyúčtování za duben 2020 soud zjistil, že žalovanému byla vyučována částka 1 666,88 Kč (objednávky + poplatky), na kterou žalovaný uhradil 150 Kč. Částka bez poplatků činí 980 Kč. Z vyúčtování za květen 2020 soud zjistil, že žalovanému byla vyučována částka 683,11 Kč (objednávky + poplatky). Částka bez poplatků činí 340 Kč. Žalobkyně rovněž předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného, kterým dokládá, že při uzavírání smlouvy jednala se žalovaným. Z přehledu karetních transakcí soud zjistil parametry jednotlivých transakcí. Z emailových upomínek za období od dubna 2020 do června 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému zaslala vyúčtování a současně jej vyzvala k jeho úhradě. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 6. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 11 199,36 Kč nejpozději do 17. 6. 2021. 5. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 1, § 3, § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 1, 2, § 2993 věty první, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku (resp. uhradila cenu za zboží a služby) v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně nijak blíže úvěruschopnost žalovaného nezkoumala. Žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smlouvy přihlédl přesto, že žalovaný jejich neplatnost v řízení sám nenamítal, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o poplatcích, jak vyplývají ze smluv. 6. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že za žalovaného uhradila cenu zboží a služeb ve výši 4 299,63 Kč (po započtení dílčích úhrad). Žalovaný na tuto částku nic dalšího neuhradil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 299,63 Kč tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Jelikož byl žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 4 299,63 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení až výzvou ze dne 10. 6. 2021, která byla odeslána dne 10. 6. 2021. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 15. 6. 2021 (podle § 573 o.z.) s lhůtou do 17. 6. 2021. Tato lhůta tak žalovanému uplynula až 17. 6. 2021, a tudíž je v prodlení až od 18. 6. 2021. Žalovaný je povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 7. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky poplatků 399 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 698,63 Kč od 16. 6. 2020 do 17. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 399 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení a ohledně částky 1 682 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 7 213,51 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 4 660,07 Kč, tj. z 64,6 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 2 553,44 Kč tj. ze 35,4%. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 29,2 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 29,2 %. Soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen a. t.), neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 24 C 280/2021, 24 C 244/2021, 4 C 212/2021 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou jejího zástupce za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání a podání žaloby), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí částku 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 a. t.). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů jejího zástupce ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.). K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř.) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela částka ve výši 1 489 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze poměrná část ve výši 435 Kč (29,2 % z celkové výše náhrady nákladů řízení). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvody.