20 C 145/2022-71 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 682,42 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 9. 8. 2016. V důvodech svého návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, zahraniční [právnická osoba] [příjmení] p.I.c., se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta uzavřela se žalovanou výše uvedeného dne smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč, z něhož žalovaná načerpala částku ve výši 11 080 Kč a zavázala se ji spolu s poplatky splatit do 8. 11. 2016 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, následně vygenerováním speciálního kódu, kterým žalovaná akceptovala smlouvu o zápůjčce, včetně obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná zápůjčku nesplatila řádně a včas, když do dne 8. 11. 2016 úvěr ani částečně nesplatila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, o čemž byla žalovaná informována. Ke dni podání žaloby dlužila žalovaná na jistině úvěru částku ve výši 9 682,42 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalované nepožaduje. 2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru, ve kterém jsou uvedeny údaje o žalované, jenž je identifikována jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště, bankovním účtem a telefonním číslem. Z výpisu účtu žalované bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 9. 8. 2016 částku ve výši 9 000 Kč, dne 16. 8. 2016 částku ve výši 1 000 Kč, dne 14. 9. 2016 částku ve výši 500 Kč a dne 10. 10. 2016 částku ve výši 580 Kč na účet č. [bankovní účet], přičemž bylo zjištěno, že se jednalo o účet žalované. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 a žalované bylo oznámeno postoupení dopisem ze dne 20. 9. 2018. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 7. 5. 2020. 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná získala majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo ke sjednání vzájemných závazků tak, jak tvrdí žalobkyně. Předložené dokumenty neobsahují podpis žalované a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v tvrzených otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění platném a účinném do 19. 9. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o zápůjčce. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 11 080 Kč, přičemž žalobou požadovala vrácení částky ve výši 9 682,42 Kč. Žalovaná netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni, popř. její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně a účinně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí právní předchůdkyně žalobkyně plnila bez platného závazku, a žalobkyně, na níž byla pohledávka platně postoupena, tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaná obohatila. Soud tak rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 9 682,42 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 9. 11. 2016 do zaplacení. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.