20 C 323/2021-110 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 070,03 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 26. 9. 2016. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Soud na základě listin obsažených ve spise učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 26. 9. 2016 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou. Součástí smlouvy jsou všeobecné produktové podmínky, základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, dispozice ke smlouvě a ceník poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně se v ní zavázala poskytovat žalované bankovní produkty a služby, zejména se zavázala zřídit žalované běžný účet, na který ji poskytla kontokorent. Z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách soud zjistil, že tento dokument obsahuje podrobné podmínky produktů a služeb a je součástí smlouvy ze dne 24. 7. 2017. Kontokorent byl žalované poskytnut do výše 5 000 Kč k účtu č. [bankovní účet]. Úroková sazba ze splatného kontokorentu činila 24 % ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29 % ročně. Měsíční poplatek za čerpání z povoleného debetního zůstatku ční 29 Kč. Dále jsou uvedeny poplatky a informace o debetní kartě. Z článku 24 produktových podmínek soud zjistil, že banka v případě nedodržení kreditního období zruší povolený limit. V den zrušení povoleného limitu banka otevře úvěrový účet a převede na něj debetní zůstatek z běžného účtu. Klient je povinen splatit splatný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách tak, aby délka splácení nepřesáhla dobu 48 měsíců a dále platit úroky ze splatného úvěru. 4. Z výpisu z účtu žalované za období od července 2017 do prosince 2017 soud zjistil příjmy, výdaje a zůstatek na účtu žalované. Z výpisu z úvěrového účtu za období od ledna 2017 do května 2020 soud zjistil výši úvěru. Z dokumentu informace o pojištění vkladů a z informačního přehledu soud zjistil, že žalovaná byla informována o pojištění vkladů. Z výpisu z úvěrového účtu žalované za období 5/ 2020 soud zjistil, že výše splatné jistiny činila 8 070,03 Kč a splatný úrok činil 415,48 Kč. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 24. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 8 070,03 Kč. Z dopisu o ukončení poskytování Flexikreditu ze dne 10. 12. 2017 soud zjistil, že žalované byl s okamžitou účinností zrušen kontokorent. Z oznámení o otevření úvěrového účtu ze dne 21. 12. 2017 soud zjistil, že žalované byl kontokorent zrušen pro opakované porušování smluvních ujednání a byla vyzvána k úhradě částky 8 070,03 Kč prostřednictvím splátek. Z žádosti o povolení debetního zůstatku soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj průměrný čistý měsíční příjem ve výši 8 604 Kč a čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč. Uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. jako dělník a že bydlí v nájmu. Uvedené údaje byly zpracovány i v předložených tabulkách. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a její přílohy sud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 13 077,45 Kč. 5. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Žalobkyně prokázala, že řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když jako věřitel v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Žalovaná však neprokázala, že by své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila a poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas vrátila, a to ani přes výzvy žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 8 070,03 Kč představující jistinu, částku 415,48 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení a dále uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, na který vzniklo žalobkyni právo dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to z důvodu, že žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžitého závazku podle § 1968 o.z. Žalovaná je rovněž povinna zaplatit smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 8 070,03 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 8 070,03 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a ve výši 750 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a.t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.