21 C 320/2022-18 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované s účinností od 4. 10. 2022. V odůvodnění žaloby uvedl, že naposledy bylo výživné pro žalovanou upraveno rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy byla žalobci uložena povinnost hradit výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. S ohledem na skutečnost, že žalovaná již dosáhla zletilosti a dle názoru žalobce již je zcela schopna se sama živit, neboť pobírá rodičovský příspěvek a žije s přítelem, navrhl žalobce zrušení vyživovací povinnosti. Ve vyjádření ze dne [datum] pak žalobce uvedl, že se s žalovanou dlouhodobě nestýkali a tato s ním nekomunikovala, skutečnosti ohledně toho, že měla být od [datum] výdělečně činnou, mu tak nesdělila. Žalobce se domáhá zrušení vyživovací povinnosti z důvodu právní jistoty. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že považuje podanou žalobu za zcela nadbytečnou a nedůvodnou. Po žalobci úhradu výživného nežádá, je výdělečně činnou od [datum]. Žalobce však dobrovolně nehradil soudem stanovené výživné do [datum], toto je tedy vymáháno exekučně. Ve vyjádření ze dne [datum] pak žalovaná uvedla, že od [datum] po žalobci žádné výživné nežádala ani nežádá, sama v tomto rozsahu podala návrh na částečné zastavení exekuce. Současně navrhla, aby pro případ vyhovění žalobě soud rozhodl o nákladech řízení dle § 150 o. s. ř., když žalovaná je [role v řízení] [anonymizováno], jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek a žije s prarodiči, kterým měsíčně přispívá na domácnost částkou 1 000 Kč. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě obsahu spisu učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce je otcem žalované [celé jméno žalované], narozené [datum], a jako takový k ní měl vyživovací povinnost. Výživné bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to na částku 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla do [datum] nezaopatřeným dítětem, od [datum] se stala výdělečně činnou. Dlužné výživné žalobce za období do [datum] je exekučně vymáháno soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [číslo jednací]; v rámci této exekuce současně na návrh oprávněné (žalované) došlo k částečnému zastavení pro běžné výživné splatné od [datum] do budoucna, neboť tímto dnem nastoupila žalovaná do zaměstnání. Dne [datum] se pak žalované narodil syn [jméno] [celé jméno žalobce], na nějž pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 300 Kč měsíčně. Sama žalovaná po žalobci od [datum] žádné výživné nepožaduje. 5. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k ustanovením § 855 odst. 1, § 911 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je důvodný. Žalovaná je od [datum] osobou výdělečně činnou, od dubna 2021 vychovává své dítě a sama uvedla, že po žalobci žádné výživné nepožaduje, a to již od [datum]. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil s účinností od 4. 10. 2022. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř. tak, že žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byl sice žalobce plně úspěšný, a tudíž by mu náležela náhrada nákladů řízení. V okolnostech této projednávané věci ovšem soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele tak, jak je chápe ustanovení § 150 o. s. ř. K tomuto soud uvádí právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí ze dne 29. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 1529/2017:„ Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další.“ Těmito důvody v projednávané věci je jednak aktuální životní situace žalované, která je na rodičovské dovolené a má tak omezený příjem, stejně jako omezené možnosti přivýdělku. Další skutečností vedoucí soud k závěru o důvodech pro nepřiznání náhrady nákladů jsou i okolnosti sporu, kdy je zcela zřejmé, že žalobce neplnil své zákonné povinnosti v době nezaopatřenosti žalované, neplnil dobrovolně svoji vyživovací povinnost a výživné pro žalovanou mu tak bylo strháváno exekučně. Žalovaná sama po něm další výživné ode dne nástupu do zaměstnání nepožadovala. Samotné řízení tak bylo vyvoláno zejména potřebou žalobce mít (jak sám uvedl)„ právní jistotu“, nikoli tedy jednáním žalované. Soud by považoval za nespravedlivé, aby za této situace náklady spojené s tímto řízením nesla žalovaná. Z těchto důvodů tak soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. a nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení.