24 C 113/2022-24 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 3 060 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdy žalovaného dopravním prostředkem žalobkyně a dvou přirážek k jízdnému na základě zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že se žalovaný přepravoval prostředky veřejné dopravy provozovanými žalobkyní, a to dne [datum] na lince C [anonymizováno] a dne [datum] na lince A [anonymizováno], a na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a nezaplatil jízdné ani přirážku k jízdnému v jednotlivé výši 1 500 Kč O provedených přepravních kontrolách byly v uvedených dnech sepsány na místě zápisy [číslo] [číslo] podle nichž bylo dlužné jízdné a přirážky k jízdnému splatné ihned. Výše jízdného 30 Kč vyplývá z tarifu žalobkyně a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 13. 12. 2021, avšak žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako dvě platně uzavřené smlouvy o přepravě osob. V souladu s § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvami o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu požadovaného dlužného jízdného za dvě přepravy žalovaného dne [datum] a [datum] ve výši 2 x 30 Kč a na úhradu dvou přirážek k jízdnému v celkové výši 3 000 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku 3 060 Kč žalobkyni neuhradil, dospěl soud k závěru, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu podle § 1968 věty první o. z., a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to i ohledně úroku z prodlení, na nějž žalobkyni vznikl nárok podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částek 1 530 Kč, představujících součet dlužného jízdného a přirážky k jízdnému za jednu jízdu, a to vždy ode dne následujícího po dni, v němž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, tj. ode dne [datum] a [datum], do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 3 060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.