24 C 201/2022-72 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 4 530 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za tři jízdy žalovaného dopravním prostředkem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a tří přirážek k jízdnému na základě zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] a [číslo] [číslo] v obou případech ze dne [datum]. Z provedených důkazů soud zjistil, že se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] na lince 3 autobusu, a na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a nezaplatil jízdné ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč O provedené přepravní kontrole byl v uvedeném dni sepsán na místě zápis [číslo]. Dále se žalovaný přepravoval dne [datum] prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to na lince 12 autobusu, a na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a nezaplatil jízdné ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč O provedené přepravní kontrole byl v uvedeném dni sepsán na místě zápis [číslo]. Rovněž dne [datum] byl právní předchůdkyní žalobkyně sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] podle něhož se prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] na lince 3 autobusu přepravovala osoba identifikovaná jménem [celé jméno žalovaného] s údajným pobytem na adrese [adresa]; osobní údaje této osoby nebyly nijak ověřeny. Zápis o provedené přepravní kontrole byl přepravovaným cestujícím nečitelně podepsán. Tento cestující se na výzvu kontrolora neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. Podle všech zápisů bylo dlužné jízdné a přirážka k jízdnému splatné ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne sepsání příslušného zápisu. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], avšak žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ze dne [datum] a ze dne [datum] ve vztahu k zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně uzavřené smlouvy o přepravě osob. Pohledávky za žalovaným z těchto smluv byla platně postoupena na žalobkyni podle § 1879 a násl. o. z. V souladu s § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvami o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu požadovaného dlužného jízdného za uvedené dvě přepravy žalovaného ve výši 2 x 10 Kč a na úhradu dvou přirážek k jízdnému po 1 500 Kč. Jelikož žalovaný tento svůj dluh v celkové výši 3 020 Kč žalobkyni neuhradil, soud žalobě v části týkající se přepravy žalovaného dne [datum] a jedné přepravy ze dne [datum] vyhověl, a to i ohledně úroku z prodlení, na nějž žalobkyni vznikl nárok podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ze dvou částek po 1 510 Kč, představujících součet dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, a to vždy ode dne následujícího po uplynutí lhůty 15 kalendářních dnů k zaplacení od data sepsání příslušného zápisu o provedené přepravní kontrole, tj. ode dne [datum] a ode dne [datum], do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Pokud se jedná o druhou žalobkyní tvrzenou přepravu žalovaného dne [datum], soud v tomto případě dospěl k závěru, že ani přes výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně neprokázala totožnost osoby, s níž byl sepsán předmětný zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] respektive neztotožnila tuto osobu s žalovaným. Přepravovaná osoba byla podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě povinna v případě, že se neprokázala platným jízdním dokladem a nezaplatila jízdné a přirážku, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky, jimiž jsou jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. Právní předchůdkyně žalobkyně se však spokojila pouze s ničím neověřeným tvrzením přepravovaného cestujícího ohledně jeho jména, příjmení a bydliště. Ze strany žalovaného nedošlo během následného vymáhání vzniklého dluhu ani během soudního řízení k uznání tvrzeného dluhu. Rovněž nečitelný podpis přepravovaného cestujícího nemohl posloužit k jeho ztotožnění s žalovaným. Žalobkyně sice soudu prokázala, že její právní předchůdkyně platně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, avšak neprokázala uzavření smlouvy o přepravě osob mezi svou právní předchůdkyní a žalovaným podle § 2550 a násl. o. z., a tudíž neprokázala ani to, že osobou povinnou k úhradě jízdného a přirážky k jízdnému je skutečně žalovaný, tj. nebyla prokázána pasivní věcná legitimace žalovaného v tomto řízení, a proto soud žalobu v části týkající se tvrzené přepravy žalovaného dne [datum] ve vztahu k zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 5 694,55 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 3 798,16 Kč, tj. z 67 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 1 896,39 Kč, tj. z 33 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 34 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 4 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená podle § 7 bodu 3. a. t. ve spojení s § 14b odst. 3 a. t. z téže tarifní hodnoty sestávající z částky 1 000 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (účast na jednání soudu dne [datum]) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 3 062 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 34 %, tj. částka 1 041 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.