24 C 224/2022-41 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené neuvedeného dne mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v nedatovaném a nepodepsaném dokumentu nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ zapůjčitel“ a žalovaná jako„ klient“ a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Zapůjčitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 4 000 Kč a klient se měl zavázat splatit poskytnutý úvěr do 30 dnů. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalované na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutí požadovaných údajů, kliknutím na tlačítko„ požádat“ a zadáním zaslaného SMS kódu. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet], jehož jedinou majitelkou a disponentkou byla od [datum] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], odeslána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně platba ve výši 4 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámila dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou z téhož dne vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu do tří dnů. 3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být uvedená smlouva uzavřena účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná měla smlouvu o spotřebitelském úvěru podepsat zadáním SMS kódu. Z okolností kontraktačního procesu tudíž nelze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala o uzavření předmětné smlouvy o úvěru právě s žalovanou; nicméně i pokud by tomu tak bylo, nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Zadání uživatelského jména a hesla v uživatelském účtu ani zadání SMS kódu přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřela skutečně žalovaná a že tím potvrdila svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, jež žalobkyně předložila soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru v podobě předložené soudu. 4. Žalobkyně soudu prokázala, že její právní předchůdkyně platně a v souladu s § 1879 o. z. postoupila nárok na vrácení částky ze„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ na žalobkyni; zároveň však soud v rámci dokazování zjistil, že poskytnuté peněžní prostředky byly vyplaceny na účet, jehož majitelem ani disponentem nebyla žalovaná. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění, podle něhož jí mají být poskytnuté prostředky vyplaceny na cizí účet. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalovaná výše uvedenou částku od právní předchůdkyně žalobkyně neobdržela, nemohlo na její straně dojít ani k bezdůvodnému obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z., respektive na úkor žalobkyně s ohledem na platné postoupení předmětné pohledávky. Z uvedeného důvodu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, a tudíž jí náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.