24 C 241/2022-23 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 3 020 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdy žalované dopravním prostředkem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a dvou přirážek k jízdnému na základě zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že se žalovaná přepravovala prostředky veřejné dopravy provozovanými právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] na lince 4 autobusu a dne [datum] na lince 4 autobusu, a na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou a nezaplatila jízdné ani přirážku k jízdnému v jednotlivé výši 1 500 Kč O provedených přepravních kontrolách byly v uvedených dnech sepsány na místě zápisy [číslo] [číslo]. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně; výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako okamžitá splatnost neuhrazeného jízdného a přirážky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované postoupení pohledávky písemně oznámila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 2. 3. 2022, avšak žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako dvě platně uzavřené smlouvy o přepravě osob. Pohledávky za žalovanou z těchto smluv byly platně postoupeny na žalobkyni podle § 1879 a násl. o. z. V souladu s § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvami o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu požadovaného dlužného jízdného za dvě přepravy žalované dne [datum] a [datum] ve výši 2 x 10 Kč a na úhradu dvou přirážek k jízdnému v celkové výši 3 000 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku 3 020 Kč žalobkyni neuhradila, dospěl soud k závěru, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu podle § 1968 věty první o. z., a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to i ohledně úroku z prodlení, na nějž žalobkyni vznikl nárok podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částek 1 510 Kč, představujících součet dlužného jízdného a přirážky k jízdnému za jednu jízdu, a to vždy ode dne [datum] a [datum], kdy byla žalovaná v prodlení s úhradou příslušného dlužného jízdného a přirážky, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 3 020 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.