24 C 365/2021-27 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 3 020 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdy žalovaného dopravním prostředkem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a dvou přirážek k jízdnému na základě zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Z provedených důkazů soud zjistil, že se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] na lince 12 autobusu, a na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a nezaplatil jízdné ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč O provedené přepravní kontrole byl v uvedeném dni sepsán na místě zápis [číslo]. Dne [datum] byl právní předchůdkyní žalobkyně sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] podle něhož se prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] na lince 12 autobusu přepravovala osoba identifikovaná jménem [celé jméno žalovaného] s údajným pobytem na [obec a číslo], [obec]; osobní údaje této osoby nebyly nijak ověřeny. Zápis o provedené přepravní kontrole byl přepravovaným cestujícím nečitelně podepsán. Tento cestující se na výzvu kontrolora neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. Podle obou zápisů bylo dlužné jízdné a přirážka k jízdnému splatné ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne sepsání příslušného zápisu. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], avšak žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ze dne [datum] podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně uzavřenou smlouvu o přepravě osob. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni podle § 1879 a násl. o. z. V souladu s § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu požadovaného dlužného jízdného za přepravu žalovaného dne [datum] ve výši 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný tuto dlužnou částku žalobkyni neuhradil, soud žalobě v části týkající se přepravy žalovaného dne [datum] vyhověl, a to i ohledně úroku z prodlení, na nějž žalobkyni vznikl nárok podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 1 510 Kč, představující součet dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty 15 kalendářních dnů k zaplacení od data sepsání zápisu o provedené přepravní kontrole, tj. ode dne [datum], do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Pokud se jedná o žalobkyní tvrzenou přepravu žalovaného dne [datum], soud v tomto případě dospěl k závěru, že ani přes výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně neprokázala totožnost osoby, s níž byl sepsán předmětný zápis o provedené přepravní kontrole, respektive neztotožnila tuto osobu s žalovaným. Přepravovaná osoba byla podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě povinna v případě, že se neprokázala platným jízdním dokladem a nezaplatila jízdné a přirážku, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky, jimiž jsou jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. Právní předchůdkyně žalobkyně se však spokojila pouze s ničím neověřeným tvrzením přepravovaného cestujícího ohledně jeho jména, příjmení a bydliště. Ze strany žalovaného nedošlo během následného vymáhání vzniklého dluhu ani během soudního řízení k uznání tvrzeného dluhu. Rovněž nečitelný podpis přepravovaného cestujícího nemohl posloužit k jeho ztotožnění s žalovaným. Žalobkyně sice soudu prokázala, že její právní předchůdkyně platně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, avšak neprokázala uzavření smlouvy o přepravě osob mezi svou právní předchůdkyní a žalovaným podle § 2550 a násl. o. z., a tudíž neprokázala ani to, že osobou povinnou k úhradě jízdného a přirážky k jízdnému je skutečně žalovaný, tj. nebyla prokázána pasivní věcná legitimace žalovaného v tomto řízení, a proto soud žalobu v části týkající se tvrzené přepravy žalovaného dne [datum] jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož úspěch obou účastníků řízení byl v zásadě stejný, neboť soud žalobě vyhověl ohledně částky 1 510 Kč s příslušenstvím a zamítl ji také ohledně částky 1 510 Kč s příslušenstvím, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.