4 C 212/2022-33 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 24. 7. 2015. V důvodech svého návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, zahraniční [právnická osoba] [příjmení] p.I.c., se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným výše uvedeného dne smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatky splatit do 25. 8. 2015 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, následně vygenerováním speciálního kódu, kterým žalovaný akceptoval smlouvu o zápůjčce, včetně obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas, když do dne 25. 8. 2015 zápůjčku ani částečně nesplatil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, o čemž byl žalovaný informován. Ke dni podání žaloby dluží žalovaný na jistině částku 3 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožaduje. 2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ [jméno] application info“ - žádost o půjčku, ve které jsou uvedeny údaje o žalovaném, jenž je identifikován jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, bankovním účtem a telefonním číslem. Z výpisu účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 24. 7. 2015 částku 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet], přičemž bylo zjištěno, že se jednalo o účet žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 a žalovanému bylo oznámeno postoupení dopisem ze dne 19. 1. 2018. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 14. 4. 2020. 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků tak, jak tvrdí žalobkyně. Předložené dokumenty neobsahují podpis žalovaného a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v tvrzených otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění platném a účinném do 19. 9. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o zápůjčce. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni, popř. její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce a mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila bez platného závazku, a žalobkyně, na níž byla pohledávka platně postoupena, tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 3 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 26. 8. 2015 do zaplacení. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.