4 C 88/2022-27 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 12. 2020 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem částku ve výši 6 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 22. 1. 2021. Dle tvrzení žalobkyně došlo k uzavření smlouvy o úvěru tím, že žalovaná vyplnila do internetového formuláře na stránkách [webová adresa] požadované údaje a pro ověření měla žalovaná zaslat ze svého osobního bankovního účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč. Žalované byl následně dne 23. 12. 2020 poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok představuje dluh z uvedené smlouvy. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“, ve kterém je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako věřitel a žalovaná jako klient a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku v celkové výši 6 000 Kč a závazek klienta tuto částku splatit do 22. 1. 2021. K uzavření smlouvy mělo dojít tak, že žalovaná vyplnila do internetového formuláře na stránkách [webová adresa] požadované údaje a pro ověření měla žalovaná zaslat ze svého osobního bankovního účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč Smlouva o úvěru ovšem není podepsaná ani v místě určeném pro žalovanou, ani pro právní předchůdkyni žalobkyně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu datovanou dne 15. 7. 2021, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána a v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů. 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná získala majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ Smlouvy o úvěru“. Tento dokument neobsahuje podpis žalované, není na něm žádný specifický identifikátor (např. potvrzená emailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Soud rovněž podotýká, že ani akceptace smluvních podmínek zasláním tzv. verifikační platby na účet právní předchůdkyně žalobkyně bez výše uvedené identifikace osoby žalované nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovanou právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (verifikační platba, e-mailové zprávy, registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalované a jí skutečně projevené vůle. Nad to je dle názoru soudu na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou plně aplikovatelný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i úvěr, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně netvrdila, že by se zabývala výdaji a příjmy žalované, a posoudila tak její úvěruschopnost. Dle názoru soudu proto žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Jelikož žalovaná poskytnutou částku zcela nevrátila, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s § 2991 a násl. o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 6 000 Kč. Toto právo přešlo podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou řádně postoupila na žalobkyni. Žalobě proto bylo v rozsahu, v němž je žalovaná povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 6 000 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši od 23. 1. 2021 do zaplacení, vyhověno. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč.