104 C 10/2023-57 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 14 370 Kč spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod EAN: [číslo], nacházejícím se na adrese: [adresa žalované]. 2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Dne 5. 3. 2020 spolu účastníci uzavřeli smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Ve smlouvě byla žalovaná označená jako [celé jméno žalované], [datum narození]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a souvisejících služeb. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalované spotřebu elektřiny za období 4. 11. 2021 do 10. 4. 2022 částkou 14 370 Kč se splatností dne 6. 5. 2022. Žalovaná žalobkyni do dnešního dne ničeho neuhradila, a to i přesto, že byla vyzvána k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2022. 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené mezi účastníky řízení soud zjistil, že žalovaná je zde označena jako [celé jméno žalované], [datum narození]. Odběrné místo plynu je na adrese [adresa žalované]. 5. Soud má z provedeného dokazování za to, že smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí byla uzavřena se žalovanou. Ve smlouvě o sdružených dodávkách elektřiny ze sítě nízkého napětí došlo k písemné chybě v identifikaci žalované, kdy je zřejmé že se jedná o stejnou osobu jako v případě smlouvy o sdružených dodávkách plynu. 6. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou částku za dodávku elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Soud proto návrhu v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Pro výpočet náhrady nákladů řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 14 370 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání návrhu ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.