11 C 116/2023-16 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, která mu byla stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] ve výši [částka] měsíčně. Jako důvod svého návrhu uvedl, že se domnívá, že žalovaný se již nepřipravuje na výkon budoucího povolání a je schopen živit se sám; dle žalobce tedy odpadl důvod pro plnění vyživovací povinnosti. Tuto skutečnost žalobce nemůže doložit potvrdit, neboť se s žalovaným nedokáže spojit a zjistit jeho aktuální situaci. Žalobce navrhl zrušit vyživovací povinnost s účinností od [datum]. 2. Žalovaný vyjádřil souhlas se zrušením běžného výživného pro svou osobu ze strany žalobce jako jeho otce. Žalovaný potvrdil, že již není v pozici nezaopatřeného dítěte. Pouze uvedl, že na běžném výživném eviduje dluh za období od června 2019 do srpna 2021. 3. Soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání postupem podle § 101 odst. 4 ve spojení s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť o věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci, případně má soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, pokud se k výzvě soudu ve lhůtě nevyjádřili. 4. Na základě listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 9. 2015, č. j. 4 P 14/2011-116 (ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 14. 4. 2016, č. j. 54 Co 113/2016-165), byla žalobci stanovena vyživovací povinnost vůči žalovanému v částce [částka] měsíčně splatných vždy nejpozději do 15. dne každého měsíce předem k rukám matky žalovaného. V době rozhodování o vyživovací povinnosti byl žalovaný žákem druhého stupně základní školy. Žalobce se snažil v únoru tohoto roku zkontaktovat žalovaného a zjistit, zda žalovaný stále studuje (uvedené vyplývá z kopie zprávy v mobilní aplikaci). Žalovaný však již nestuduje a není nezaopatřenou osobou. 5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Podle § 163 o. s. ř. je možno na návrh změnit rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 7. Na základě zjištěných skutkových okolností věci s přihlédnutím k citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že je zde taková změna poměrů na straně žalovaného, která odůvodňuje změnu posledního rozhodnutí o výživném. Jak soud vzal za prokázané ze shodných tvrzení účastníků, žalovaný již nesplňuje podmínky předvídané ustanovením § 911 o. z. pro to, aby jej bylo možné stále považovat za osobu oprávněnou z vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti. Sám žalovaný uvedl, že souhlasí se zrušením běžného výživného pro svou osobu ze strany žalobce a sám sebe již nepovažuje za nezaopatřenou osobu. Soud v tomto směru ani neprováděl dokazování, neboť mezi účastníky není sporu o tom, že by přetrvávaly důvody pro zachování vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému. 8. Soud má tedy za zjištěné, že zanikly důvody, pro které byl žalobce povinen přispívat na výživu žalovaného, a rozhodl o zrušení této vyživovací povinnosti v celém rozsahu. Mezi účastníky nebylo sporu ani v tom, odkdy má být vyživovací povinnost zrušena. Soud proto vyhověl žalobcovu návrhu. Soud tímto současně změnil ve smyslu § 163 o. s. ř. i poslední rozhodnutí soudu o stanovení vyživovací povinnosti. Na zrušení vyživovací povinnosti pak nemá vliv tvrzení žalovaného, že by na běžném výživném měl být dluh (prokazování této skutečnosti není předmětem tohoto řízení) a vymáhání dluhu je předmětem řízení exekučního. 9. O nákladech řízení soud rozhodnul postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že ani jeden z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.