20 C 256/2022-36 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 207 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 23. 8. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou žalovanému poukázala bezhotovostní transakcí na bankovní účet číslo [bankovní účet] po podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku jednorázově společně s poplatkem ve výši 2 925 Kč, dohodnutá úroková sazba činila 168 % ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly žalobkyní využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši příjmů a výdajů žalovaného, výplatní pásky. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil - do podání žaloby na svůj dluh zaplatil pouze částku 1 718 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 8. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 2 925 Kč, který byl tvořen, a to vše v 1 jednorázově splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, vyplývá, že výpůjční úroková sazba byla v posuzovaném případě stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 168 % ročně. 4. Ze zákaznické karty žalobkyně vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena bankovním převodem 1 Kč z účtu vedeného na jméno žalovaného, že příjem domácnosti žalovaného činí 21 002 Kč, běžné měsíční výdaje činí 7 772 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi žalovaným uvedenými příjmy a výdaji činí 13 230 Kč. V části nazvané ověřené dokumenty žalobkyně zaškrtla možnosti výplatní pásky. 5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou žalovanému poukázala bezhotovostní transakcí na bankovní účet číslo [bankovní účet] po podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 925 Kč, který byl tvořen. Při uzavírání smlouvy o zápůjčce ověřila žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje a disponibilní částky. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity žalobkyní i další zdroje, a to výplatní pásky. žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy zaplatil pouze částku 1 718 Kč. 6. Žalobkyně prokázala, že se žalovaným platně uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč za poplatek ve výši 2 925 Kč a žalovanému naúčtovala smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, z nichž žalovaný zaplatil pouze částku 1 718 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část dluhu žalobkyni vrátil. 7. Soud naopak nemohl přisvědčit argumentaci žalobkyně stran požadavku na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, které měly vzniknout odesláním 5 upomínek po 500 Kč. Soud akceptoval pouze první a poslední upomínku, jelikož mezi nimi uplynul alespoň jeden měsíc, tudíž nepřiznal částku ve výši 1 500 Kč. Teprve po vyhlášení rozsudku si soud nicméně uvědomil, že tuto část žalovaného nároku měl posoudit jako součást smluvní pokuty podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru a jako celek zamítnout, neboť limit smluvní pokuty byl v tomto případě již dosažen. 8. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vrátit bez zbytečného odkladu poté, co o něj žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení podanou k poštovní přepravě dne s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení. Podle § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, a soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 12 925 Kč od do zaplacení. 9. V souladu s § 160 odst. 1 věty za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil v třídenní lhůtě, neboť pro jinou lhůtu neshledal důvody. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení téměř zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 207 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.