24 C 222/2023-42 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 10 251,91 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným účastnické smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu poskytnutých platebních služeb ve výši 2 991,31 Kč, 218 Kč a 3 335,61 Kč, zprostředkovatelských služeb ve výši 99 Kč, 749 Kč a 99 Kč a splátky kupní ceny ve výši 120 Kč. Nedílnou součástí účastnické smlouvy byla kupní smlouva, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala prodat žalovanému koncové zařízení [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] 2019 – zelenomodrý a [anonymizována dvě slova] 2019 – modrý, a žalovaný se zavázal k úhradě kupní ceny formou splátek podle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy. Jelikož žalovaný neuhradil splátky řádně a včas, byla mu vyúčtována zbývající kupní cena ve výši 2 640 Kč. Předmětné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z účastnické smlouvy [číslo] nastavení služeb ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému sjednané služby, a to data roaming, audiotex a premium SMS, DMS a SMS platba a [anonymizováno], a žalovaný se zavázal hradit cenu těchto služeb na základě elektronického vyúčtování vždy k 20. dni v měsíci. Z účastnické smlouvy [číslo] nastavení služeb ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému sjednané služby, a to data roaming, audiotex a premium SMS, DMS a SMS platba a [anonymizováno], a žalovaný se zavázal hradit cenu těchto služeb na základě elektronického vyúčtování vždy k 20. dni v měsíci; součástí této smlouvy byla kupní smlouva na koncové zařízení [anonymizováno] [číslo] typu [anonymizována dvě slova] 2019 – modrý za cenu 3 689 Kč s akontací 1 619 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit ve 23 splátkách po 90 Kč měsíčně. Z kopií občanského průkazu žalovaného soud zjistil jeho osobní údaje a adresu bydliště. Z výpovědi účastnických smluv ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vypověděla účastnické smlouvy k číslům [číslo] a [číslo] z důvodu neuhrazení částky 14 263 Kč. 4. Z vyúčtování splátek za zařízení [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla vyúčtována částka 2 640 Kč, splatná dne [datum], jako součet dosud neuhrazených splátek podle smlouvy [číslo]. Z vyúčtování služeb [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byly vyúčtovány částky 99 Kč za zprostředkovatelské služby a 2 991,31 Kč za platební služby se splatností dne [datum]. Z vyúčtování služeb [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byly vyúčtovány částky 749 Kč za zprostředkovatelské služby, 218 Kč za platební služby a 120 Kč jako splátky zařízení se splatností dne [datum]. Z vyúčtování služeb [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla vyúčtována částka 99 Kč za zprostředkovatelské služby a 3 335,61 Kč za platební služby se splatností dne [datum]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 4 759 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, jež v době postoupení nesla název [právnická osoba] Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaplatila kupní cenu za postoupené pohledávky. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli účastnické smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejichž součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení. Žalovaný se zavázal zaplatit kupní cenu za uvedené zařízení prostřednictvím měsíčních splátek, přičemž při nezaplacení příslušné splátky by došlo ke zesplatnění celé kupní částky. Žalovaný své povinnosti ze smluv nesplnil, a proto mu byly vyúčtovány úhrady za poskytnuté služby elektronických komunikací a doplatek kupní ceny. Jelikož žalovaný tyto částky ani v dodatečné lhůtě nezaplatil, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky na žalobkyni. 6. Podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, (zákon o elektronických komunikacích) účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení zjištěných skutečností a v souladu s uvedenými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že účastnické smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byly uzavřeny platně a účinně. Žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně předala žalovanému předmětné koncové zařízení a že mu řádně vyúčtovala úhradu za poskytnuté služby elektronických komunikací (služby třetích stran) a doplatek kupní ceny. Věcnou příslušnost soudů projednávat v občanskoprávním řízení spory ze smluv o poskytování tzv. služeb třetích stran podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, potvrdil ve svém usnesení ze dne 20. 4. 2011, č. j. Konf 4/2011-12, zveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. 11, roč. 2011, s. 1027, zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát zde vyslovil, že umožní-li poskytovatel služby elektronických komunikací uživateli objednat a konzumovat službu s vyjádřenou cenou (příloha 1 bod 7 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací), jejíž obsah je uživateli sdělen prostřednictvím sítě a služeb elektronických komunikací, jde o výjimku předvídanou v § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; spor o zaplacení ceny za takovou službu (službu obsahu) přísluší rozhodnout soudu. Žalobkyně dále doložila, že na ni byly platně postoupeny žalované pohledávky. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 2 640 Kč jako neuhrazenou kupní cenu zařízení, částku 120 Kč jako neuhrazenou splátku koncového zařízení a částku 7 491,92‬ Kč na úhradu za poskytnuté služby elektronických komunikací (služby třetích stran). Celkem tak dlužná částka činí 10 251,91 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a nedoložil, že tuto částku žalobkyni uhradil, případně že by se zprostil povinnosti k její úhradě jiným způsobem. Soud proto shledal žalobu důvodnou, a to včetně úroku z prodlení. Soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s peněžitým plněním, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z jednotlivých dlužných částek od splatnosti jednotlivých vyúčtování do zaplacení. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně sice nedoložila zaslání předžalobní výzvy žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby, avšak žalovaný byl k úhradě svého dluhu vyzván již doručením vyúčtování a ani po podání žaloby neučinil žádné jednání směřující k zániku žalované pohledávky. Soud proto shledal, že zde jsou důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, dostupného na s