24 C 330/2022-43 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhal vydání flash disku [značka automobilu] [anonymizována tři slova] 3.0 64 GB (dále jen„ flash disk“). V odůvodnění uvedl, že v roce 2021 pracoval v [země] jako [anonymizováno] a dne [datum] byl zprostředkovatelem zaměstnání, [právnická osoba], ubytován na pokoji se žalovaným. Žalovaný téhož dne žalobci v jeho nepřítomnosti odcizil veškeré osobní věci s výjimkou cestovního pasu. Žalobce obratem kontaktoval policii a událost nahlásil. Zprostředkovatel zaměstnání dne [datum] vyplatil žalobci náhradu škody ve výši 20 400 Kč, která nezahrnovala náhradu za flash disk. Dne [datum] žalovaný kontaktoval žalobce a nabídl mu, že mu vrátí odcizené věci, pokud [právnická osoba] zaplatí žalovanému částku 100 000 Kč, kterou má tato společnost žalovanému dlužit. Žalovaný opakovaně kontaktoval žalobce a nabízel mu vrácení flash disku výměnou za finanční obnos, přičemž svůj požadavek snižoval z původních 100 000 Kč na 5 000 Kč a poté jej navýšil na 10 000 Kč. Pro žalobce má flash disk mimořádnou hodnotu, protože obsahuje rodinné fotografie, osobní spisy žalobce, digitální knihovnu, která souvisela s činností žalobce jako [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova], spisy [anonymizována dvě slova]. Žalobce se pokusil setkat se žalovaným v [obec], kam žalovaný nepřijel a místo toho navýšil požadovanou částku. Dále se měli setkat v [obec], kam se žalovaný opět nedostavil. Dne [datum] se žalobce obrátil na Policii ČR, přičemž tuto skutečnost rovněž oznámil žalovanému. Dne [datum] žalovaný vrátil [anonymizována dvě slova] na Obvodní oddělení Policie ČR na [obec a číslo] jako nález. Dne [datum] Policie ČR případ odložila, neboť se jí nepodařilo vyslechnout žalovaného. Žalobce proto vzhledem k uvedenému požaduje žalobou vydání věci včetně dat, která se na flash disku nacházejí. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce mu oznámil odcizení svých věcí a požádal o uhrazení škody ve výši 23 600 Kč. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a německou policií ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce obdržel dokumenty ohledně řešení krádeže. Z anglicky psaného poučení soud zjistil, že se jedná o poučení německé policie pro oběť trestného činu. Z vyrozumění podle § 74 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení i nich, soud zjistil, že oznámení žalobce bylo odloženo, neboť se nepodařilo vyslechnout žalovaného. Z dopisu Policie ČR ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl odkázán na civilní soudní řízení. Z kopií obrazovky mobilního telefonu soud zjistil, že zachycuje zprávy mezi žalobcem a žalovaným, ve kterých se domlouvají na předání flash disku a dojednávají cenu za předání. Z úředního záznamu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný odevzdal stříbrný notebook zn. [anonymizována tři slova], č. [bankovní účet], jako nález a uvedl, že žalobce si u něj tuto věc schoval; žalovaný ale poté musel odcestovat, a tak si uschovanou věc vzal s sebou. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce požádal policii o vydání nalezených věcí. Z úředního záznamu o vrácení věci ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce si převzal vrácený notebook. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce oznámil krádež věcí žalovaným a jeho požadavky na platbu za vrácení flash disku. Žalobce dále předložil fotografie odcizeného flash disku. Z popisu flash disku a jeho obsahu, předloženého žalobcem, soud zjistil, že odcizený flash disk byl [značka automobilu] [anonymizována tři slova] 3.0 64 GB, černé barvy se [anonymizována tři slova], s [anonymizováno] nápisem [anonymizováno] a s polovinou strany s [anonymizována tři slova] a že v době odcizení žalovaným obsahoval rodinné a firemní fotografie žalobce za období let 2002 až 2020, knihovnu čítající soubor asi 1 200 knih, osobní soubory s pracovními podsložkami a soubory týkající se rozvodu žalobce a s ním souvisejících řízení. 4. Z předložených listin soud zjistil, že žalovaný dne [datum] odebral žalobci flash disk s obsahem osobní povahy. Žalobce řešil celou záležitost včetně požadavku na vrácení flask disku prostřednictvím německé i české policie, přičemž sám žalovaný přiznal držení předmětného flash disku a jeho vrácení podmiňoval zaplacením určité finanční částky, jejíž výši několikrát změnil. Žalovaný disponoval i dalšími věcmi žalobce, zejména notebookem, který poté jako nález zanesl na služebnu policie. 5. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 6. Na základě zjištěných skutečností a podle citovaného zákonného ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce doložil, že mu coby vlastníku předmětného flash disku žalovaný neoprávněně tento flash disk odebral a ponechal si jej u sebe. Uvedené skutečnosti žalovaný v řízení nijak nerozporoval, naopak tyto skutečnosti jsou potvrzeny mimo jiné předloženými textovými zprávami mezi účastníky. Z nich vyplývá, že žalovaný si je vědom toho, že flash disk je vlastnictvím žalobce a že pro něj má vysokou hodnotu. Z tohoto důvodu žalovaný nabídl žalobci vrácení flash disku výměnou za finanční částku. Žalovaný není vlastníkem flash disku a rovněž mu nesvědčí žádné právo, které by ho opravňovalo k ponechání si flash disku, a proto je povinen žalobci předmětný flash disk coby jeho nepoctivý držitel vydat včetně výše specifikovaných souborů, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč, představované zaplaceným soudním poplatkem. Soud nepřiznal žalobci náhradu dalších nákladů řízení, neboť žalobce nesplnil povinnost podle § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy nezaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním žaloby. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.