24 C 34/2023-42 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 047 Kč s příslušenstvím, zahrnující dlužnou jistinu a poplatek ve výši 12 957 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 090 Kč. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve znění jejího dodatku ze dne [datum], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zápůjčku splatit do [datum] včetně souvisejících poplatků. K posouzení úvěruschopnosti žalované využila žalobkyně žalovanou poskytnuté údaje o výši jejích příjmů a výdajů a lustraci v dostupných registrech. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho; žalobkyně požaduje v souladu se smlouvou i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 3 090 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě svého dluhu. 1. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 2. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 682 Kč do [datum]. Pro případ prodlení žalované je žalobkyně oprávněna naúčtovat žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, úrok z prodlení a náklady spojené s upomínáním ve výši 500 Kč za každou výzvu k úhradě. Z dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku 7 000 Kč a že žalovaná má zájem o poskytnutí dodatečných 3 000 Kč s tím, že celková výše zápůjčky tak bude činit 10 000 Kč. Žalovaná se v dodatku ke smlouvě zavázala zaplatit nově poskytnutou částku spolu s poplatkem za navýšení zápůjčky ve výši 975 Kč do [datum]. Z článku 3.5. věty první všeobecných obchodních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že poskytnutá zápůjčka spolu s poplatkem je splatná v termínu splatnosti, jež je specifikován ve smlouvě. Podle článku 3.7. všeobecných obchodních podmínek se žalovaná zavazuje uhradit žalobkyni veškeré reálně vynaložené a dokladované náklady spojené s vymáháním dlužné částky, včetně pověření a angažování třetí osoby k vymáhání částky dlužené žalovanou. 3. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne [datum] na účet č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně v uvedených dnech sepsala výzvy adresované žalované k úhradě jejího dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byla majitelkou účtu č. [bankovní účet] žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu za listopad a prosinec 2021 soud zjistil, že žalobkyně převedla na tento účet dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 3 000 Kč. 4. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu s dodatkem, na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s poplatky do 25. 12. 2021. Žalovaná na svůj dluh z uvedené smlouvy neuhradila ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do [datum] spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 6. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022, neboť žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, čímž nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí tyto údaje ověřit a tím posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce včetně jejího dodatku uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvní pokutě a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. 8. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitro