24 C 418/2022-41 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 135 610,49 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek a platit sjednané poplatky. Na účtu vznikl záporný zůstatek ve výši 160 485,49 Kč, který byl tvořen dluhem na jistině ve výši 154 159,34 Kč, dluhem na poplatcích ve výši 2 339 Kč a dluhem na smluvním úroku ve výši 3 987,15 Kč. Žalovanému byly předepsány poplatky dne [datum], [datum] a [datum] ve výši 500 Kč za výzvu k zaplacení, dne [datum] ve výši 89 Kč za vedení karty, dne [datum], [datum] a [datum] ve výši 250 Kč za vedení účtu. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne [datum]. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 24 875 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Jelikož žalovaný je státním občanem [země], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále též jen„ nařízení Brusel I bis“) ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7, ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, dostupném na adrese www.nsoud.cz, se ustanovení nařízení Brusel I, včetně čl. 16 odst. 2 (respektive nyní již nařízení Brusel I bis včetně čl. 18 odst. 2) použijí i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný (spotřebitel) své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají podle SDEU soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele. Jelikož žalovaný neinformoval žalobkyni o změně svého bydliště a jeho poslední známé bydliště ve smyslu čl. 62 nařízení Brusel I bis bylo na adrese [adresa žalovaného], a žalobkyně v době uzavření smlouvy provozovala podnikatelskou činnost rovněž v České republice, je soudem příslušným k rozhodnutí věci český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), si mohou strany spotřebitelské smlouvy zvolit v souladu právo rozhodné pro takovou smlouvu, přičemž v důsledku této volby nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit a jež by se v případě neexistence volby práva jinak použila. V tomto případě si smluvní strany v čl. 17 všeobecných obchodních podmínek, jež tvořily nedílnou součást smlouvy o úvěru, ujednaly, že právní vztahy vzniklé mezi klientem (žalovaným) a bankou (žalobkyní) se řídí právním řádem České republiky, není-li dohodnuto jinak; rozhodným právem je tudíž právo české, neboť jiné ujednání mezi účastníky uzavřeno nebylo, které zároveň poskytuje žalovanému coby spotřebiteli požadovanou míru právní ochrany. 4. Z dokumentu Údaje klienta soud zjistil přehled údajů žalovaného, které poskytl žalobkyni, tj. jméno a příjmení, datum narození, bydliště, průkaz totožnosti a další kontakty. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala zřídit žalovanému běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek a hradit předepsané poplatky. Součástí ujednání byly rovněž produktové podmínky k vedení účtu a vkladů, přehled úrokových sazeb a všeobecné obchodní podmínky. Z mimořádného výpisu z účtu soud zjistil, že za období od [datum] do [datum] vznikl žalovanému záporný zůstatek ve výši 160 485,49 Kč. Z přehledu složek pohledávky po splatnosti soud zjistil, že pohledávka je tvořena jistinou ve výši 154 159,34 Kč, úroků z prodlení ve výši 3 987,15 Kč a poplatků ve výši 2 339 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a dodejky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 160 485,49 Kč do 8. 8. 2022. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Žalovaný se zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek a dále se zavázal hradit předepsané poplatky. Na účtu vznikl záporný zůstatek a dále dluh na poplatcích a na smluvním úroku. Žalovaný uhradil pouze částku 24 875 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 6. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o účtu. Žalobkyně soudu doložila, že na účtu vznikl záporný zůstatek ve výši 154 159,34 Kč a že se žalovaný zavázal k úhradě poplatků ve výši 2 339 Kč a smluvního úroku ve výši 3 987,15 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 24 875 Kč a k úhradě tak zbývá částka 135 610,49 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, a nedoložil, že žalovanou částku žalobkyni zaplatil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 135 610,49 Kč, představovanou dlužnou jistinou, poplatky a smluvním úrokem. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 9. 8. 2022, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu; soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 135 610,49 Kč od 9. 8. 2022 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvod. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 26 297,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 425 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 135 610,49 Kč sestávající z částky 6 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a z částky 3 270 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 17 250 Kč ve výši 3 622,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.