11 C 246/2024-14 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 049 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 14. 12. 2022 smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku třemi měsíčními splátkami (do 26. 4. 2023) spolu s poplatkem ve výši 6 030 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 850 Kč (0,1 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč od 27. 4. 2023 do 21. 5. 2024) a dále náklady vynaložené na výzvy ve výši 2 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 3. 10. 2022. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila osobní a majetkové poměry žalovaného. Žalovaný uhradil částku 9 331 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963Sb., občanský osudní řád, dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit poplatek ve výši 6 030 Kč prostřednictvím tří měsíčních splátek po 7 010 Kč nejpozději do 26. 4. 2023. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek ve výši 500 Kč za odeslání každé písemné upomínky k úhradě dluhu. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky žalobkyně a sazebník.4. Z upomínky ze dne 23. 3. 2023 a 3. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 22. 4. 2023. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 1. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 26 005 Kč. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 14. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 23 992 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 22 314 Kč do tří dnů. Z výpis z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 14. 12. 2022 částku 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, .5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný s žalobkyní měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měl žalovaný zavázat k úhradě smluvní pokuty a k úhradě poplatku za odeslání upomínky. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu.6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť žalobkyně žalovaném poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly využity i další zdroje soudu nijak neprokázala, naopak výslovně uvedla, že důkazy o ověření úvěruschopnosti nedisponuje. Žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smlouvy přihlédl přesto, že žalovaný její neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný uhradil 9 331 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez