11 C 349/2022-97 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 100 759,68 Kč (po změně žaloby částky 97 578,46 Kč) s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 5. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .). Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 21,70 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit související poplatky. Žalovaný měl splácet úvěr měsíčními splátkami. Žalovaný ovšem nehradil splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 7. 11. 2019. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 20 % z dlužné částky všech splatných splátek. Předmětná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 (s účinností ke dni 20. 11. 2020) na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 2. 2021. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 99 364,68 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 1 395 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 9 104,01 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 9 548,85 Kč. Dále požaduje úrok ve výši 21,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 99 364,68 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 100 759,68 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný uhradil částku 2 421,54 Kč dne 5. 6. 2019.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 5. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 100 000 Kč bezhotovostním převodem. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 21,70 % ročně prostřednictvím 96 měsíčních splátek ve výši 2 421,54 Kč (součástí je i poplatek za pojištění 219 Kč). Splátky byly splatné k 5. dni příslušného měsíce. Dále byly sjednány poplatky mimo jiné ve výši 600 Kč za zaslání písemné upomínky, 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Součástí smlouvy je i přistoupení k pojistné smlouvě č. , Anonymizováno, , která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, . Podle čl. III. bodu 6. smlouvy je banka oprávněna zesplatnit úvěr v případě prodlení klienta s úhradou splátek. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. V části V. sazebníku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 20 % z částky splatných splátek ke dni zesplatnění úvěru pro případ opakovaného prodlení s úhradou splátek. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z vysvětlení některých pojmů soud zjistil parametry úvěru.4. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že neuhrazená jistina je ve výši 99 364,68 Kč. Z dopisu ze dne 9. 11. 2019 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru ke dni 7. 11. 2019 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z dohody o úplatě ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo sjednána za úplatu. Z potvrzení ze dne 20. 11. 2020 soud zjistil, že úplata za postoupení pohledávky byla poskytnuta dne 20. 11. 2020.6. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 149 319,12 Kč nejpozději do 25. 2. 2021.7. Z žádosti o úvěr ze dne 7. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 11 241 Kč čistého měsíčně a celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 12 000 Kč. Příjem byl ověřen potvrzením o příjmu. Z výpisu z úvěrového účtu za období červen 2019 až listopad 2020 soud zjistil přehled čerpání, splácení a úročení úvěru a předpis poplatků. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný měl příjem ověřený ve výši 11 241 Kč čistého měsíčně a čistý měsíční příjem domácnosti činil 12 000 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a jeho podíl na bydlení činí 93,68 %. Žádné jiné výdaje uvedeny nebyly. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že , právnická osoba, . dne 3. 5. 2019 potvrdila příjem žalovaného ve výši 97 677 Kč čistého za 10 měsíců. Dále bylo uvedeno, že zaměstnavatel provádí srážky ze mzdy ve výši 1 431 Kč měsíčně. Z platební historie soud zjistil přehled splácení úvěru.8. Z předložených listinných důkazů a provedeného dokazování má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splácet a včetně sjednaného úroku ve výši 21,70 % ročně. Jelikož žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou splátek, tak nejprve mu byly zaslány upomínky, a poté byl celý úvěr zesplatněn. Právní předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu poplatků za zaslané upomínky a dále požaduje smluvní pokutu za opakované prodlení s úhradou splátek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru pouze ověřením jeho příjmu.9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl