124 C 1/2024-35 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 35 329,80 Kč s příslušenstvím z titulu písemného uznání dluhu ze dne 21. 8. 2023. Žalovaný v tomto uznávacím prohlášení uznal svůj dluh ve výši 35 329,80 Kč vůči žalobkyni a jejímu manželovi , jméno FO, co do důvodu i výše a zavázal se tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč počínaje dnem 20. 9. 2023. Důvodem uznání dluhu bylo dlužné nájemné, které měl žalovaný povinnost hradit žalobkyni na základě smlouvy o pronájmu bytu ze dne 15. 5. 2020. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Podmínky řízení k projednání a rozhodnutí věci byly splněny, neboť přestože ve věci žalovaného coby dlužníka bylo u Krajského soudu v , Anonymizováno, vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, insolvenční řízení, pohledávka uplatněná žalobou ze dne 8. 1. 2024 vznikla až v průběhu tohoto insolvenčního řízení a stala se splatnou až dne 21. 9. 2023, přičemž lhůta pro přihlášení pohledávek uplynula již dne 13. 5. 2019, a tudíž se nejedná o pohledávku týkající se majetkové podstaty žalovaného rozhodné pro uvedené insolvenční řízení podle § 205 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).4. Z dohody o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady ze dne 21. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný uznal co do důvodu i výše svůj dluh ve výši 35 329,80 Kč vůči žalobkyni a , jméno FO, , narozenému , datum, , přičemž důvodem vzniku dluhu byly nároky podle smlouvy o pronájmu bytu uzavřené týmiž smluvními stranami dne 15. 5. 2020; přílohou této dohody byl splátkový kalendář ze dne 21. 8. 2023, v němž se žalovaný zavázal uhradit dlužnou částku ve 12 měsíčních splátkách, přičemž výše prvních 11 splátek činila 3 000 Kč a výše 12. splátky činila 2 329,80 Kč; každá splátka byla splatná do 20. dne v měsíci počínaje 20. 9. 2023 a konče 20. 8. 2024. Podle čl. 3.3 dohody si smluvní strany ujednaly, že pokud žalovaný neuhradí byť jedinou [splátku] v termínu splatnosti podle splátkového kalendáře, celý dluh se zesplatňuje naráz a věřitel má možnost domáhat se úhrady celého dluhu najednou. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a , jméno FO, , narozený , datum, , jako pronajímatelé pronajali žalovanému jako nájemci bytovou jednotku č. , Anonymizováno, nacházející se v budově č.p. , Anonymizováno, , jež je součástí pozemku č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na období od 1. 6. 2020 do 31. 5. 2021 za měsíční nájemné ve výši 7 500 Kč a zálohy na služby ve výši 2 500 Kč měsíčně. Ze zápisu o předání a převzetí nemovitosti ze dne 29. 5. 2020 soud zjistil, že uvedená bytová jednotka byla předána žalovanému včetně sepsaného příslušenství a klíčů a byly zaevidovány stavy měřidel energií. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 11. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu ve výši 35 329,80 Kč s příslušenstvím do 7 dnů ode dne doručení výzvy; podle kopie nedoručené obálky byla výzva odeslána žalovanému dne 16. 11. 2023.5. Na základě předložených listin má soud za zjištěné, že žalovaný uznal co do důvodu i výše svůj dluh představovaný pohledávkou ve výši 35 329,80 Kč ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 5. 2020 a zavázal se tento svůj dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje 20. 9. 2023 pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě svého dluhu.6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1877 o. z. je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Ze zjištěného skutkového stavu a na základě uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni a , jméno FO, co do důvodu i výše. Důvodem uznání dluhu žalovaným byl dluh z nájemní smlouvy, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní a , jméno FO, . Jelikož žalovaný svůj dluh nehradil podle sjednaného splátkového kalendáře, stal se dluh okamžitě splatným prvního dne následujícího po dni splatnosti první splátky, tj. 21. 9. 2023. Ani poté žalovaný ničeho nezaplatil, proto v souladu s citovaným zákonným ustanovením platí domněnka, že dluh v době jeho uznání trval. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a nedoložil, že uznaný dluh uhradil, že se tento dluh nestal splatným nebo že zanikl jinak. Žalovaný svůj dluh uznal vůči dvěma solidárním věřitelům, jímž byl povinen plnit společně a nerozdílně; touto žalobou se zaplacení dluhu domáhá v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením pouze žalobkyně, jíž je tak žalovaný povinen plnit. Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému, aby dlužnou částku 35 329,80 Kč žalobkyni uhradil spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 21. 9. 2023, kdy se celý dluh stal okamžitě splatným, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit dlužnou částku s příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 076,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 767 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 35 329,80 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 8 520 Kč ve výši 1 789,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.