124 C 14/2024-37 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 70 172 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná byla do 12. 4. 2023 smluvním odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese , adresa, . Tento smluvní vztah byl ukončen pro neplacení ze strany žalované. Elektroměr nebyl přístupný, roto byl k datu ukončení smlouvy realizován odhad spotřeby elektřiny. K demontáži a zjištění skutečného stavu došlo až dne 6. 12. 2023, kdy byl zjištěn rozdíl v množství odebrané elektřiny v rozsahu 3,534 MWh. Žalobkyně proto vyúčtovala žalované náhradu škody za nevyúčtovaný odběr elektřiny včetně souvisejících činností ve výši 70 172 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze zápisů o provedené kontrole odběrného místa ze dne 21. 8. 2023 a 12. 10. 2023 soud zjistil, že na odběrném místě žalované na adrese , adresa, , byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny prostřednictvím bezesmluvního elektroměru, k němuž nebyl možný přístup; podle poznámek uvedených v zápisech žádal technik žalobkyně o demontáž elektroměru, neboť smlouva byla ukončena 12. 4. 2023 se stavem 1 669 kWh. Ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa ze dne 6. 12. 2023 soud zjistil, že na odběrném místě žalované na adrese , adresa, , byl demontován elektroměr s ukončenou smlouvou se stavem spotřeby 5 203 kWh. Ze stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny dle vyhlášky 359/2020 Sb. soud zjistil, že za období od 13. 4. 2023 do 6. 12. 2023 činila spotřeba neoprávněně odebrané elektřiny 3,534 MWh za cenu 43 117,99 Kč (bez DPH). Ze stanovení výše oprávněných nákladů soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala na nákladech tří kontrol odběrného místa žalované částku 14 875 Kč (bez DPH). Z faktury č. , hodnota, ze dne 12. 1. 2024, splatné dne 26. 1. 2024, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované náhradu za neoprávněný odběr elektřiny za období od 13. 4. 2023 do 6. 12. 2023 ve výši 70 172 Kč s DPH. Z upozornění na nepřijatou platbu ze dne 14. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o neuhrazené pohledávce ve výši 70 172 Kč a vyzvala ji k její úhradě do 24. 2. 2024. Z výzvy k úhradě ze dne 29. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 70 172 Kč do 10. 3. 2024.4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná na svém odběrném místě neoprávněně odebírala v období od 13. 4. 2023 do 6. 12. 2023 elektřinu, za niž nezaplatila. Proto žalobkyně naúčtovala žalované cenu odebrané elektřiny podle vyhlášky a související náklady vzniklé v souvislosti s kontrolou jejího odběrného místa.5. Podle § 51 odst. 1 písm. f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo na zařízení přenosové soustavy.6. Podle § 51 odst. 2, 3 věty první energetického zákona neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje. Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu.7. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah, který je regulován energetickým zákonem. Žalovaná odebírala v období od 13. 4. 2023 do 6. 12. 2023 elektřinu bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem je dodávka elektřiny. Dodávku elektřiny do odběrného místa žalované v uvedeném období je tudíž třeba považovat za neoprávněný elektřiny. Žalobkyni v takovém případě náleží náhrada škody ve smyslu výše citovaného ustanovení energetického zákona, jejíž výše se řídí § 16 a § 17 vyhlášky č. 359/2020 Sb. (jedná se o speciální závazkový vztah, který nepodléhá režimu bezdůvodného obohacení či náhrady škody podle občanského zákoníku, viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 25 Cdo 229/2008, nebo ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2617/2010, dostupné na adrese www.nsoud.cz), a dále úhrada oprávněných nákladů na kontrolu odběrného místa žalované. Žalovaná porušila svou povinnost uhradit vzniklou škodu a související náklady a současně nijak nezpochybnila množství odebrané elektřiny či výši vyúčtované částky. Za této situace soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého dluhu, náleží žalobkyni i úrok z prodlení z žalované částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 27. 1. 2024, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou vystavené faktury, do zaplacení. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 109 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 509 Kč a z nákladů řízení uplatněných podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle níž účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky 300 Kč za každý ze dvou v řízení učiněných úkonů uvedených v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (návrh na zahájení řízení, výzva k plnění). Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.