18 C 15/2024-36 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 13 250 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 16. 5. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, téhož dne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč nejpozději do 7. 12. 2022. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena registrací žalovaného na internetových stránkách žalobkyně, kde žalovaný vyplnil formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, uvedl svou emailovou adresu a telefonní číslo. Následně odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce a znění všeobecných obchodních podmínek, a to elektronickým podpisem – pin kódem zaslaným žalobkyní na telefonní číslo uvedené žalovaným. Smlouva o zápůjčce pak byla žalovanému odeslána na jeho emailovou adresu. Žalobkyně doplnila, že před poskytnutím zápůjčky řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil pouze 2 921 Kč. V důsledku prodlení žalobkyně požadovala po žalovaném také úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (která byla kapitalizována za období od 8. 12. 2022 do 2. 11. 2023 na částku 3 290 Kč) a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč. Částečnou úhradu žalovaného žalobkyně alokovala na smluvní pokutu. Žalobou tedy uplatňuje pouze neuhrazenou jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, neuhrazený poplatek ve výši 3 250 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. K tomu žádá zákonný úrok z prodlení z částky 13 250 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne 16. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je označena jako věřitel a žalovaný jako klient a je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, adresou trvalého bydliště a e-mailovou adresou. Listina obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, a závazek žalovaného tuto částku uhradit do 7. 6. 2022 spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč. Dále z listiny vyplývá povinnost žalovaného v případě prodlení se splacením zápůjčky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, kdy jsou mimo jiné stanoveny náklady za písemnou upomínku ve výši 500 Kč při maximálním počtu pěti výzev. Dokument je opatřen podpisy jednatelů žalobkyně, podpis smlouvy žalovaným je charakterizován pin kódem ze dne 16. 5. 2022. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, které jsou žalovaným podepsány stejným způsobem.4. Z výpisu z běžného účtu vedeného společnosti , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 16. 5. 2022 částku 10 000 Kč. Majitelem tohoto účtu je žalovaný.5. Z upomínek ze dne 14. 12. 2022 a 21. 12. 2022 a opakovaných výzev k úhradě ze dne 28. 12. 2022, 6. 1. 2023 a 21. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný ve lhůtě splatnosti zápůjčku včetně poplatku neuhradil a byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Současně byl upozorněn, že z důvodu prodlení je povinen hradit také smluvní pokutu, úrok z prodlení a náklady spojené s odesláním upomínek, když za každou upomínku je povinen uhradit 500 Kč.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 5. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů (podací lístek osvědčuje odeslání výzvy žalovanému téhož dne). Žalovaný byl současně upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.7. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla dne 16. 5. 2022 na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne 16. 5. 2022 dohodnuto právě s žalovaným. Na základě takového ujednání měla žalobkyně na účet žalovaného poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč nejpozději do 7. 6. 2022. Takové ujednání probíhalo elektronicky na internetové stránce žalobkyně, kdy dohodu měl žalovaný podepsat elektronicky (písemná podoba smlouvy o zápůjčce předložená soudu obsahuje podpis žalovaného ve formě zadaného pin kódu). Vzhledem k tomu, že ve lhůtě splatnosti žalovaný poskytnuté prostředky spolu s poplatkem neuhradil, žalobkyně jej opakovaně vyzývala písemnými upomínkami, jimiž současně žádala smluvní pokutu, náklady spojeném s vymáháním pohledávky a úrok z prodlení. Žalovaný sice provedl částečnou úhradu, ta byla ale započtena na smluvní pokutu, kterou žalobkyně žalobou neuplatňuje. Žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 5. 9. 2023 (odeslanou žalovanému téhož dne), dle které měl dluh uhradit do 3 dnů.8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.9. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.10. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 uvedeného zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu nepodepsal způsobem uvedeným výše. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že žalobkyně skutečně jednala s žalovaným (zejména pokud jde o provedení bankovní transakce). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo žalovaným podepsáno zákonem požadovaným způsobem. Údajný podpis smlouvy žalovaným byl proveden formou zadání pin kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovaným. Tento způsob však není způsobilý zaručit, že pin kód do systému žalobkyně zadal opravdu žalovaný.11. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla odeslána na emailovou adresu žalovaného, kdy email lze považovat za trvalý nosič dat. S tím se soud neztotožňuje. Jak vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k § 3 odst. 2 písm. k), [cit.16.4.2024], dostupné z: ASPI), pro účely definice trvalého nosiče dat je nutné sledovat eurokonformní výklad evropského práva. Takový výklad poskytnul rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 1. 2010 ve věci E-4/09 Inconsult Anstalt a Orgán pro dohled nad finančním trhem (Finanzmarktaufsicht), kt