18 C 332/2023-73 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 35 160 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) dne 6. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla uzavřené mezi stranami dne 7. 12. 2022. Smlouvy byly uzavřeny v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na nichž se žalovaný registroval a pro ověření totožnosti odeslal ze svého bankovního účtu verifikační platbu. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 36 609 Kč s příslušenstvím nejpozději do 14. 12. 2022. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně ověřila schopnost žalovaného uhradit poskytnutý úvěr. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil, proto byl povinen předchůdkyni žalobkyně zaplatit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení včetně paušální náhrady výdajů spojených s vymáháním dluhu. Pohledávku za žalovaným předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022 a na ni navazující dílčí smlouvy o postupování pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným na žalobkyni postoupena ke dni 5. 6. 2023. O postoupení pohledávky byl žalovaný ze strany žalobkyně písemně informován. Postoupena byla pohledávka ve výši 42 799 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, dlužného úroku ve výši 6 609 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 6 090 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 30 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 160 Kč (kterou žalobkyně požaduje pouze za období ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 15. 12. 2022 do 5. 6. 2023), a dále na příslušenství pohledávky požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 6 709 Kč (zahrnující nesplacený úrok ve výši 6 609 Kč a paušální náhrady nákladů ve výši 100 Kč) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 120,55 Kč kapitalizovaný za období od 15. 12. 2022 do 5. 6. 2023. Nad rámec tohoto nároku žalobkyně požaduje také náhradu nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 265 Kč (za obyčejnou odeslanou výzvu k úhradě dluhu a osobní návštěvu u dlužníka).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.3. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 6. 10. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně měla žalovanému poskytnout na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč se splatností do 5. 11. 2022. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 7. 12. 2022 pak bylo zjištěno, že smluvní strany rozšířily předchozí ujednání o poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný měl předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 36 609 Kč nejpozději do 14. 12. 2022. Mezi stranami byla ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 119,90 % ročně jako pevná po celou dobu trvání smlouvy, tj. od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti. Z těchto listinných důkazů ve spojení s obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí uvedených ujednání, soud zjistil, že obě smlouvy byly uzavřeny v elektronické podobě prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně. Pro dokončení registrace měl žalovaný provést verifikační (ověřovací) platbu ze svého účtu na účet předchůdkyně žalobkyně. Obě písemná vyhotovení smlouvy neobsahují podpis ani jedné smluvní strany.4. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 20. 12. 2021 byla z účtu č. , č. účtu, provedena platba ve výši 0,01 Kč. Z výpisů z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, bylo zjištěno, že na uvedený účet byla dne 6. 10. 2022 provedena platba ve výši 7 500 Kč a 17 500 Kč a dne 11. 10. 2022 platba ve výši 5 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a majitelem protiúčtu je předchůdkyně žalobkyně.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tuto mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník za účelem stanovení podmínek pro případné postupování pohledávek v budoucnu. Mezi stranami bylo dohodnuto, že k postupování pohledávek bude docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2023 soud zjistil, že se jedná právě o dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla mimo jiné pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , tel. číslo, postoupena na žalobkyni ve výši 42 799 Kč. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že cena za postoupení pohledávek byla mezi postupitelem a postupníkem zaplacena již 7. 6. 2023.6. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, jak vyplývá ze dvou dopisů ze dne 12. 6. 2023. Jedno oznámení bylo žalovanému odesláno předchůdkyní žalobkyně a druhá ze strany žalobkyní (přičemž oprávnění žalobkyně oznámit žalovanému postoupení pohledávky namísto předchůdkyně žalobkyně vyplývá z plné moci ze dne 31. 12. 2023). Z oznámení odeslaného žalobkyní soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě postoupené pohledávky do 26. 6. 2023. Současně byl upozorněn na možnost, že by žalobkyně mohla v případě neuhrazení dluhu požadovat také náhradu nákladů mimosoudního vymáhání, mimo jiné nákladů za obyčejný odchozí dopis ve výši 48 Kč a osobní návštěvu ve výši 217 Kč. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 14. 6. 2023. Z výzvy ze dne 17. 7. 2023 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno předání pohledávky k vymáhání advokátní kanceláři v zastoupení žalobkyně, a současně byl vyzván k úhradě dluhu. Z výzvy ze dne 2. 10. 2023 pak soud zjistil, že žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 42 799 Kč nejpozději do 12. 10. 2023. Z podacího archu vyplývá, že tato výzva byla odeslána žalovanému dne 4. 10. 2023.7. Z výpisu úkonů ze dne 17. 10. 2023 soud zjistil, že v souvislosti s mimosoudním vymáháním pohledávky vznikly žalobkyni náklady za odeslání obyčejného dopisu ze dne 17. 7. 2023 a za cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka dne 25. 8. 2023.8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu dne 6. 10. 2022 ve znění jejího doplnění ze dne 7. 12. 2022, na základě které byly žalovanému na jeho účet poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný měl na základě vzájemného ujednání vrátit celkem 36 609 Kč s příslušenstvím nejpozději do 14. 12. 2022; ve lhůtě splatnosti však nic neuhradil. Předchůdkyně žalobkyně proto požadovala také úhradu smluvní pokuty a nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným v celkové výši 42 799 sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku, smluvní pokuty a náhrady nákladů byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn několika dopisy, ze strany žalobkyně to byl dopis ze dne 12. 6. 2023 se současnou výzvou k úhradě dluhu do 26. 6. 2023. Žalovaný byl naposledy k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2023.9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředka písemnost elektronicky podepsat.10. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.11. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 uvedeného zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající o