20 C 119/2024-70 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 21 305,73 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 45 289 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z výše aktuálně dlužné částky. Žalovaná načerpala částku ve výši 57 289 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 49 779 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradila, ta dne , datum, přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná dluh neuhradila ani následně na základě předžalobní výzvy. Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila, že bonitu žalované prověřovala za použití statistického modelu, který přihlíží k příjmům a výdajům žadatelky o úvěr, a nahlédnutím do příslušných databází2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z dokumentu označeného jako šikovný účet č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že v tomto je žalovaná jako klient identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou a e-mailovou adresou. Výše úvěrového rámce činila 45 289 Kč, roční úroková sazba činila 21,05 %. Celková splatná částka byla tedy 50 040 Kč. Pro případ prodlení s placením úvěru si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dle úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy může ke zesplatnění úvěru dojít v případě prodlení se zaplacením 2 splátek nebo nezaplacení splátky po dobu delší než 3 měsíce. Smlouva neobsahuje žádný podpis žalované, pouze u jejího jména v závěru dokumentu je uveden kód 180311.4. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta byla úvěruschopnost žalované prověřena v databázích ISIR, NRKI a CEE. Z tabulky pro výpočet MLS vyplývá, že žalovaná uvedla příjem ve výši 80 000 Kč, k příjmu ostatní členů domácnosti uvedla, že příjem je 0 Kč. Životní minimum členů domácnosti bylo určeno částkou 7 150 Kč, žalovaná dále v době prověření nesplácela nic na jiné úvěry. Výdaje na bydlení byly určeny částkou 8 432 Kč. Po započítání splátky úvěru ve výši 1 812 Kč tak činilo zbývající MLS domácnosti žalované 62 606 Kč. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná nemá jiné aktivní úvěry.5. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalobkyně poskytla žalované částku 57 289 Kč, žalovaná na svůj dluh uhradila 49 779 Kč. Soud podotýká, že grafické ztvárnění poskytnutých důkazů o pohybech na účtu neodpovídá standardům užívaným v bankovním odvětví a vzhledem k neúčasti žalobkyně na nařízeném jednání dne , datum, , kde by žalobkyně mohla být poučena podle § 118 a o. s. ř. nemohl soud tyto listiny považovat za důkaz, nýbrž pouze za součást žalobních tvrzení. Souběžně však s ohledem na okolnosti případu soud hodnotil celou věc v souvislostech, a tudíž vzal jako věrohodné tvrzení žalobkyně o poskytnutí částky 57 289 Kč, jelikož to byl žalovaný, kdo se svou neúčastí připravil o možnost být poučen podle § 118a o. s. ř. a vyvrátit tak názor soudu.6. K úhradě celého zesplatněného dluhu ve výši 24 359,06 Kč byla žalovaná vyzvána upomínkou ze dne , datum, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do , datum, .7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, poskytla žalobkyně žalované v rámci revolvingového úvěru částku ve výši 57 289 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná dlužnou částku ani po výzvách neuhradila, došlo tedy ke zesplatnění celého úvěru. Dne , datum, tak byla vyzvána předžalobní výzvou k zaplacení částky 24 566,52 Kč do , datum, .8. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z , datum, , č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatelka (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto t